Leonardo da Vinci je známý jako jeden z největších umělců všech dob, ale jeho talent sahá mnohem dále. Byl nejen malířem, ale také sochařem, architektem, přírodovědcem a vynálezcem.

Prozkoumejme jeho život, vzdělání a přístup k učení, který ho učinil jedinečným.

Slavného italského umělce zná bez přehánění celý svět. Stejně tak jako jeho nejznámější dílo – portrét tajemné Mony Lisy. Leonardo da Vinci však nebyl zdaleka jen malíř.

Na ulici byl díky svému výstřednímu oblečení nepřehlédnutelný, měl výjimečný vztah ke zvířatům a na kontě měl obvinění ze sodomie.

O Leonardu da Vinci se často mluví jako o renesančním člověku. Navzdory tomu, že v podstatě nechodil do školy, byl velmi všestranný – byl skvělý malíř, sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel a konstruktér.

Měl neskutečný přehled v mnoha oborech a byl autorem návrhů celé řady na svou dobu velmi moderních vynálezů, které byly sestrojeny až o stovky let později. Netajil se ani velkou láskou a respektem ke zvířatům, které ho dovedly až k vegetariánství.

Netradiční rodina. Leonardo da Vinci se narodil roku 1452 v blízkosti toskánského města Vinci (odtud jeho přídomek, pod kterým ho známe).

Jeho otec byl právník a notář a jeho matka byla rolnice – nikdy však nebyli manželi a Leonardo byl jediné dítě, které spolu měli. S dalšími partnery ale měli oba dalších celkem 17 dětí, kteří byli nevlastními sourozenci da Vinci.

Zhruba od svých pěti let žil Leonardo na panství ve Vinci, které patřilo rodině jeho otce. S výchovou malého Leonarda pomáhal také jeho strýc, který choval zvláštní úctu k přírodě. Právě tu s ním jeho synovec začal brzy sdílet.

Životní škola. To, že Leonardo vzešel z nelegitimního svazku, pro něj bylo vlastně nakonec štěstí. Kdyby se narodil v manželství, musel by se vydat ve stopách svého otce, stejně jako všichni muži v rodině generaci po generaci.

Leonardo se tak vyhnul notářské profesi a mohl se vydat na svobodnou dráhu umělce. Pokud by ho čekala kariéra notáře, nastoupil by do latinské školy, kde se vyučovaly humanitní vědy.

Namísto toho jen velmi krátce navštěvoval místní školu ve Vinci, kde se naučil číst a počítat.

Pak už byl ponechán svému osudu a stal se z něj celoživotní samouk, který si vyvinul vlastní empirický přístup k učení – upřednostňoval zkušenost, pozorování a experimentování a ke všem svým projektům přistupoval s upřímnou a nespoutanou zvědavostí.

Láska ke zvířatům. Leonardo da Vinci od dětství studoval přírodu a zvířata. Právě přírodu používal jako základ pro mnoho svých myšlenek. Jedním druhem zvířat byl obzvlášť fascinován – ptactvem. V roce 1505 začal psát studii nazvanou Kodex o letu ptáků.

Zajímalo ho zejména to, jak ptáci létají, aniž by mávali křídly. Později se pokoušel vyvinout létající stroje, napodobující právě pohyb ptáků.

Da Vinciho láska ke zvířatům se projevovala také na svou dobu netradičním a moderním způsobem – vegetariánstvím. Těmi, kdo maso jedli, pak pohrdal a říkal jim „chodící hroby všech zvířat“. Jeho kladný vztah ke zvířatům měl vliv i na jeho oblékání.

Da Vinci odmítal nosit oděvy, které byly vyrobeny z kůží nebo kožešin zvířat. Raději by se prý oblékl do malířského plátna, než aby na sobě měl „něco mrtvého“.

Leonardo da Vinci byl nejen geniální umělec, ale také vynikající vědec a vynálezce. Jeho všestrannost a zvědavost ho učinily jedinečným a jeho dílo přesahuje hranice času.