Prvotní německá ofenziva je rychlá a zdrcující. Už po měsíci bojů stojí německé armády 5. září na řece Marně nadohled od Paříže a zdá se, že celá válka na západní frontě skončí dřív, než vůbec Francouzi a Britové vymyslí nějaký obranný plán.

Němci chtějí boje na západní frontě ukončit co nejrychleji, aby se mohli soustředit na válku s Ruskem, pokud k ní dojde, a sestavují tzv. Schlieffenův plán. Týden trvající tvrdé boje na Marně ovšem znamenají v této počáteční fázi války zásadní zvrat.

Francouzské armádě se podaří odrazit všechny německé pokusy o prolomení jejich pozic.

Nevyjde pokus o průlom západně ani východně od Marny a německá první a druhá armáda se navíc musejí rozdělit, když do středu jejich pozic Francouzi nečekaným protiútokem vrazí klín.

Velitel druhé armády Helmuth von Moltke nařídí nakonec své armádě stáhnout se a vyšle svého zástupce na velitelství první armády se stejným rozkazem.

Z neúspěchu Schlieffenova plánu se nervově zhroutí, opustí frontu a až do své smrti v roce 1916 se do bojů už nevrátí. Selhání německého plánu na bleskovou porážku Francie má dalekosáhlé důsledky, protože válka se od toho okamžiku změní z mobilní na zákopovou.

Při útocích a protiútocích, které často získají jen pár desítek metrů nepřátelského území, od té doby na západní frontě umírají miliony vojáků. Zázrak na Marně tak ve svém důsledku vede až k nechvalně proslulým krvavým bitvám u Verdunu či na řece Sommě.

Bitva na řece Marně se ukázala být jedním z klíčových momentů první světové války. Její výsledek změnil průběh konfliktu, zmařil německé plány na rychlé vítězství a přinutil obě strany k dlouhodobé a vyčerpávající zákopové válce.

Zkušenosti získané během této bitvy měly hluboký dopad na válečnou strategii a taktiku, což vedlo k novým inovacím a změnám v vedení vojenských operací.

Historici stále analyzují a diskutují o významu těchto událostí, aby lépe pochopili, jak formovaly moderní historii.