V jeskynních hloubkách, kam nikdy neproniknou sluneční paprsky, na celém světě trvale žijí živočichové, kteří ke svému životu vůbec nepotřebují zrak.
Tito živočichové navíc bývají drobní a nenápadní, důvodem čehož jsou velice pravděpodobně nedostatečné zdroje potravy.
Menší spotřeba energie
S hledáním potravy to trvalí jeskynní obyvatelé skutečně nemají vůbec jednoduché. Z tohoto důvodu u nich došlo k vývoji nejrůznějších adaptací.
Mají mnohem menší spotřebu energie než jejich příbuzní žijící na povrchu a díky tomu k životu potřebují i méně potravy. Spoléhají se na to, že jí svými náhradními smyslovými orgány nakonec vždy získají dostatečné množství.
Rybí tlakové receptory
Zrakový hendikep některé ryby, žijící v temných jeskyních, vyrovnávají velice dobře rozvinutým systémem postranní čáry, který tvoří řada tlakových receptorů podél boků těla ryby, které registrují veškeré vibrace a také i proudění vody.
Díky tomuto dokonalému systému jeskynní ryby cítí svoje okolí a mohou si tak i vyhledávat potravu.
Jen určité krasové jeskyně…
V jeskyních trvale žijí také některé druhy mloků, i když jejich předci kdysi původně byli v těchto jeskyních jen pouhými návštěvníky. Prvním známým příkladem je macarát jeskynní, nalezený v roce 1680 v jihovýchodní Evropě.
Jedná se o slepého endemického obojživelníka, tedy takového, který se přirozeně vyskytuje jen na nějakém konkrétním vymezeném území a nikde jinde již přirozeně nežije.
Turisté si ho mohou prohlédnout pouze v krasových jeskyních ve Slovinsku a v Bosně a Hercegovině.
Atypičnost i dlouhověkost
Macarát jeskynní se obvykle dožívá věku okolo sedmdesáti let, ovšem jeho předpokládaný maximálně možný věk vědci odhadují až na sto let.
Tento skutečně neobvyklý druh obojživelníka v dospělosti dosahuje délky asi třicet centimetrů, má světle růžovou barvu a výraznější, červené vnější žábry. Drobné oči překrývá kůže. Přesto, že je slepý, zdá se, že na světlo nějakým způsobem částečně reaguje.
Pro svoji naprostou atypičnost však kdysi bývalo toto zvláštní stvoření považováno za draka…
