„Moje továrny na dynamit zřejmě ukončí války dříve než všechny ty vaše kongresy.
Ten den, kdy dva armádní sbory budou schopné zničit jeden druhého během sekundy, se všechny civilizované národy s hrůzou odvrátí od války a rozpustí své armády,“ prohlásil Alfred Nobel po vynálezu dynamitu. Bohužel se nemohl více mýlit.
Ze školy do továrny
Alfred Nobel pocházel z bohaté rodiny. Díky tomu se mu dostalo kvalitního vzdělání doma i ve světě a nic mu nebránilo ve studiu jeho oblíbené chemie. Na turínské univerzitě potkal italského chemika Ascania Sobrera, který vynalezl vysoce výbušný nitroglycerin.
Nobela jemná nažloutlá kapalina velmi zaujala a začal se věnovat jejímu studiu. Brzy poté se vrátil s rodinou do Švédska, a protože pro novou látku nadchl i zbytek rodiny, otevřel jeho otec továrnu na výrobu nitroglycerinu.
Ani smrt ho nezastavila
Bohužel chemická nestálost látky se stala roku 1864 osudnou bratru Emilovi a několika zaměstnancům. Než aby tato děsivá zkušenost Alfreda odradila, slíbil si naopak, že nitroglycerin zkrotí a udělá ho bezpečnějším. Měl to ale těžké.
Nedlouho po nešťastném incidentu byly veškeré pokusy s nitroglycerinem ve Stockholmu zakázány. Továrna se tak musela přesunout na loď, kde Nobel dál intenzivně zkoumal chování výbušné kapaliny.
Do celého světa
Zlom přišel v okamžiku, kdy si všiml, že k největšímu počtu nehod dochází během manipulace s kapalinou. Rozhodl se tedy ustálit ji pomocí příměsi. Metodou pokus-omyl začal zkoušet všemožné látky, až sáhl po hlince.
Když ji s nitroglycerinem smíchal, vytvořil tvarovatelnou hmotu, se kterou se dalo bez sebemenšího nebezpečí manipulovat. Když k tomu navíc vymyslel a přidal rozbušku se zápalnou šňůrou, dynamit byl na světě.
Vynález měl ohromný úspěch a rozšířil se po celém světě. Pomáhal se stavbou železnic, mrakodrapů, při ražení tunelů a šachet v dolech, při kopání Panamského průplavu, ale také během válek.
