Pro někoho noční můra, pro jiného zase splněný sen. Úzké uličky nejvíce připomínají zapeklitý labyrint, z něhož není úniku. Regály, které údajně měří několik kilometrů, ale zaplňují zaprášené knihy.
Kdyby knihy mohly mluvit, Vatikánská apoštolská knihovna by doslova řvala. Někdy má ale namále, v jednu chvíli si ji přivlastní Napoleon Bonaparte (1769–1821) a přemístí do Paříže!
Trochu jiné bohatství
Její historie sahá až do 4. století, tehdy ale není schraňování knih organizováno, a tak jde spíše o soukromé sbírky Svatých otců. Takový Bonifác VIII. (1235–1303) vlastní velký počet iluminovaných rukopisů.
Ty ale po jeho smrti ukradne francouzský král Filip IV. (1268–1314). Papež Evžen IV. (1383–1447) se zase může pochlubit majetkem ve výši 340 knih. Ledy pohne až Mikuláš V. (1397–1455), který sní o rozsáhlé a veřejné knihovně.
Bere všechno, a tak regály plní řecké, latinské i hebrejské texty. Osloví i některé učence a snaží se publikace překládat. Když zamíří na pravdu boží, zanechá po sobě 1200 knih, instituci ale založí až další z papežů – Sixtus IV. (1414–1484).
Píše se rok 1475, kdy jsou oficiálně položeny základy. Sbírky nabobtnají na tři tisíce exemplářů, což je největší počet knih v tehdejší Evropě. Vzniká rovněž úřad knihovníka. Jako první ho zastává Marcello Cervini (1501–1555), budoucí papež Marsellus II.
Zákaz vstupu
Knihy hrají stále větší roli, a tak i ve Vatikánu usoudí, že by měly dostat vlastní budovu. Na druhou stranu i v případě publikací je vidět prolínání dějin. V dobách reformace mají do knihovny zákaz vstupu protestanté. Omezení zruší až Lev XIII. (1810–1903).
Pontifik má prsty také v zpřístupnění Vatikánského archivu, jenž se od knihovny oddělí už v roce 1612. Do korespondence nesmí tehdy nahlížet žádný cizinec. Vznikají i další oddíly, v jednom si badatelé mohou prohlížet posbírané mince.
Knihovna má v té době za sebou turbulentní chvíle. Napoleon totiž usoudí, že lepší místo bude v Paříží, a tak si část sbírek v roce 1809 prostě odveze. O osm let později už jsou knížky na svém místě, některé exempláře se však poztrácí.
Nikdo ale moc netuší, jaké publikace chybí, protože pořádná organizace je v instituci sprosté slovo. Dočká se až ve 20. letech 20. století.
Papež Pius XI. (1857–1939) přizve experty z USA a rázem je z Vatikánské apoštolské knihovny jedno z nejmodernějších zařízení.
Místo má i korán
Čísla tvrdí, že v ní nachází úkryt kolem 1,6 milionu knih, 75 tisíc rukopisů a také 8500 prvotisků, jež bylo vytištěno před rokem 1500. Vatikán vlastní skutečné lahůdky jako například Codex Vaticanus.
Exemplář pochází z Alexandrie a ve zkratce jde o řecký rukopis Bible ze 4. století. Pozornost poutá také Vergilius Vaticanus – dílo obsahující básně římského literáta Vergilia (70–19 př. n. l.).
Kromě toho v knihovně odpočívají jedny z prvních textů, jež pojednávají o Pythagorově větě či nákresy Leonarda da Vinci (1452–1519). Místo v ní nachází i 100 koránových rukopisů.
Aby si mohli lidé všechno prohlídnout, v březnu 2012 úřady oznámí ambiciózní digitalizaci. Rukopisy a další knihy jsou průběžně foceny a bezplatně zpřístupněny veřejnosti. Myšlenka Mikuláše V. je tak naplněna i po několika staletích.
