Dne 20. července 1969 poprvé stanula lidská noha na povrchu Měsíce. Kroky astronauta Neila Armstronga tehdy sledoval prakticky celý svět. Už v 70. letech se však objevily konspirační teorie, podle kterých k přistání vůbec nedošlo.
Záznam byl údajně pořízen ve filmovém studiu. Na základě jakých „neprůstřelných“ argumentů to popírači přistání Apolla 11 na Měsíci tvrdí?
Když v roce 1961 vyslal Sovětský svaz do vesmíru prvního člověka, Jurije Gagarina (1934–1968), znamenalo to pro USA citelnou ránu. Stanovily si tedy za cíl dopravit prvního člověka „alespoň“ na Měsíc.
Zároveň tím chtěly také odpoutat pozornost od nepopulární války ve Vietnamu. Skutečně se jim to roku 1969 podařilo, nebo šlo jen o dobře zinscenovaný hollywoodský film? Podle konspirátorů za ním nestál nikdo menší než slavný režisér Stanley Kubrick (1928–1999).
Ostatně práce na jeho snímku 2001: Vesmírná odysea započaly ve stejném roce jako program Apollo, a v roli konzultantů se na něm podílelo i několik lidí přímo z NASA.
Přistání natočil Kubrick
V záběrech z přistání na Měsíci pak měl být použit stejný trik jako v Kubrickově filmu. Takzvaná přední projekce, která umožňuje za herce promítat určité prostředí, takže to vypadá, že se v něm skutečně pohybuje, i když tomu tak není.
Falešné přistání se mělo natáčet v Oblasti 51, alespoň podle Američana Billa Kaysinga, který je považován za hlavního šiřitele konspirací ohledně zinscenovaného přistání na Měsíci.
Ve své knize We Never Went to Moon (Nikdy jsme nebyli na Měsíci) z roku 1974 poskytl celou řadu dalších údajných důkazů o tom, že k přistání nikdy nedošlo.
Žádný zázrak techniky
Podle Kaysinga jednoduše NASA v roce 1969 nedisponovala dostatkem spolehlivých technologií, které by mohly dopravit člověka na Měsíc.
Vzhledem k tomu, že zpracovával technické manuály pro společnost Rocketdyne, jež fungovala jako kontraktor pro kosmický průmysl, mohlo by se zdát, že Kaysing věděl, o čem mluví, když tvrdil:
„Byl jsem svědkem mnoha testů raketových motorů, viděl jsem mnoho selhání i předčasně přerušených startů.“ Ve skutečnosti se však ničemu souvisejícímu s raketami nevěnoval.
Smrtící radiace
Podle Kaysinga navíc v době údajného letu na Měsíc Sověti jasně prokázali, že takový let by byl zhola nemožný. Vesmírné lodě by totiž cestou musely proletět skrz tzv. Van Allenovy pásy, jejichž radiace je smrtící a zabila by posádku.
Později se podařilo prokázat, že tato radiace je sice člověku nebezpečná, ale astronauti jí byli vystaveni jen krátce. Průlet trval jen okolo čtyř hodin, a většinu radiace navíc odstínil hliníkový plášť lodě.
I Kaysingův argument, že na fotografiích z Měsíce nejsou vidět žádné hvězdy, ačkoli nemá atmosféru, byl následně snadno objasněn.
Kde jsou hvězdy?
Mohou za to technologická omezení použitých fotoaparátů a fakt, že se pořizování snímků dělo na přivrácené straně Měsíce v okamžiku, kdy na ni ostře svítilo Slunce.
Na tak tmavém pozadí s jasně slunečním svitem osvětlenými astronauty a přistávacím modulem už fotoaparát nedokázal zachytit slabé světlo hvězd na pozadí oblohy. Nešlo tak o opomenutí NASA při natáčení ve filmovém studiu, jak tvrdil konspirátor.
Ostatně hra se světlem a stíny vedla k vytvoření jeho dalšího neprůstřelného důkazu o tom, že Američané na Měsíci nikdy nepřistáli.
Světlo, kde má být stín
Je jí ikonická fotka Neila Armstronga (1930–2012) sestupujícího po schůdcích z lunárního modulu. Astronauta totiž modul zastiňoval, přesto je Armstrong na snímku jasně viditelný.
Jako o podvrhu se hovoří i o fotografii, na které se v helmě Buzze Aldrina (*1930) zdánlivě zrcadlí dvě postavy. Svědčí prý o tom, že při jejich zachycení muselo být použito několik studiových světel.
Takzvaným Bořičům mýtů se ovšem podařilo logicky vysvětlit, proč snímky vypadají tak, jak vypadají. Povrch Měsíce totiž pokrývá souvislá vrstva nezpevněného materiálu, který je tvořen prachem a úlomky hornin a meteoritů, tzv. regolitu.
Ten je reflexní, takže se od něj sluneční světlo odráží jako od zrcadla a osvětluje okolní objekty.
Vlající vlajka je podvrh
Evergreenem je pak tvrzení, že americká vlajka přece nemůže na Měsíci povlávat, jak je zachyceno na fotografiích, když tam vládne vakuum. Ve vesmírném vakuu ovšem neexistuje odpor vzduchu a rozkývanou látku tak zastaví pouze samotná elasticita materiálu.
Pokusy Bořičů mýtů v komoře ukázaly, že se ve vzduchoprázdnu látka vlní až třikrát déle než na Zemi. Zvláštní nakrabatění vlajky pak bylo dáno jejím předešlým poskládáním. Vzrušení astronauti totiž její úpravě příliš času nevěnovali.
Ostré stopy v písku? Ale jděte!
Další věcí, která se skeptikům nezdála, byl příliš jasný a ostrý otisk Armstrongova prvního kroku na Měsíci.
V pozemských podmínkách jsou totiž jednotlivá zrnka písku obroušená a snadno po sobě kloužou, bez vlhkosti, která by je spojovala, pak nedokážou udržet tvar.
Ovšem částice lunárního prachu mají mnohem ostřejší hrany, a tak k sobě pevněji přimykají. Když Bořiči mýtů napodobili podmínky na Měsíci a pořídili otisk v imitaci měsíčního prachu, výsledkem byla ostrá, dobře viditelná stopa.
Podobně ověřili i „hopsání“ astronautů a vyvrátili tak teorii, že jde o zpomalené záběry, natočené na Zemi.
Užívali si v Las Vegas
Vrcholem je Keysingovo tvrzení, že astronauti do vesmíru vůbec neletěli, po celou dobu falešné mise se měli ukrývat v hotelu v Las Vegas. Z něj konspirátor pořídil i fotografie, ovšem překvapivě bez astronautů.
Na Keysinga pak navázal další Američan, Ralph Rene, který v knize NASA Mooned America! (NASA přistála na Měsíci v Americe!) teorie svého předchůdce dále rozvíjel.
Přišel nicméně i s novým, originálním argumentem, svědčícím o nikdy neuskutečněném přistání:
„Američtí astronauti se po přistání tvářili divně, skoro to vypadá, jako by byli zahanbení, že lžou americkému národu.“ Únavou po náročném letu to tedy zřejmě nebylo.
Nesmazatelné stopy
I dnes se najde pěkná řádka lidí, kteří věří, že k přistání na Měsíci nikdy nedošlo. Argumenty, jež to podporují, přitom neberou v potaz.
V roce 2009 například americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter ve vysokém rozlišení vyfotografovala místa, kde přistály mise Apollo 12, 14 a 17. NASA snímky zveřejnila v roce 2011. Jsou na nich patrné části lunárních modelů a vědeckých přístrojů, zanechaných na povrchu Měsíce, stejně jako cestičky, které v měsíčním prachu vyšlapali astronauti. O rok později pak NASA zveřejnila i fotografie z místa, kde přistálo Apollo 11.
Falešné měsíční horniny?
Stejné krajiny a scenérie, které vyfotili astronauti misí Apollo, zachytily v posledních letech i robotické sondy, vyslané na Měsíc.
Navíc astronauti v průběhu šesti misí přivezli na Zemi i vzorky měsíčních hornin, dohromady asi 382 kilogramů měsíčních kamenů, půdy a prachu. Nejstarší vzorky jsou staré přes 4,5 miliardy let, což je o 200 milionů let více, než mají nejstarší pozemské horniny.
Jejich analýzy navíc jasně ukázaly, že se svým složením výrazně liší od těch nacházejících se na Zemi. Naopak některé zemské by na Měsíci nemohly vzniknout, protože tam chybí voda v tekutém skupenství.
Zpropadené reflektory
Dalším potvrzením toho, že k přistání na Měsíci skutečně došlo, jsou zpětné laserové reflektory, umístěné na měsíčním povrch. Ty se využívají k laserovému měření vzdálenosti Měsíce od Země.
První reflektory nainstalovala posádka Apolla 11 v roce 1969, další pak o dva roky později dopravily na Měsíc posádky Apolla 14 a Apolla 15. Díky těmto měřením se o věčném souputníkovi Země podařilo zjistit zajímavé informace, například to, že se od naší planety vzdaluje rychlostí 3,8 centimetru za rok, nebo že je jeho vnitřní jádro pravděpodobně z 20 % tekuté.
Proč by to Sověti tutlali?
Oproti tomu konspirátoři nejsou dodnes schopni odpovědět na otázku, proč by o podvodu mlčeli Sověti, pro které by selhání Američanů bylo doslova darem z nebes. A proč by o něm lhalo na 400 000 lidí, kteří se projektu Apollo během deseti let účastnili?
Americký profesor James Longuski k tomu řekl:
„Vytvořit takový podvod je daleko nemožnější úkol než prostě doletět na Měsíc a přistát tam.“ Když se na podvržené přistání zeptal jeden reportér přímo Buzze Aldrina, který vstoupil na měsíční povrch jako druhý člověk v historii, vysloužil si od něj boxerský direkt rovnou do tváře.