Kdyby dosahovali mravenci velikosti člověka, nejspíš by ovládli planetu. Jsou to nejvýkonnější a nejpočetnější predátoři s propracovanými strategiemi válčení.

Podle amerického biologa a fotografa Marka W. Moffeta jsou mravenci nejvíce podobní lidem, alespoň co se týká způsobu vedení válek. „Společnosti s milionovými populacemi mravenců jsou náchylné k velkým a intenzivním konfliktům.

Stejně jako je to u lidí,“ vysvětluje Moffet. Jejich vojska připomínají římské legie – masivní řady kráčejí vpřed stejným krokem a v boji se nejvíc spoléhají na moment překvapení.

Jak získat co největší území

Mravenci útočí hrubou silou – snaží se nepřítele přečíslit a tím jej zničit nebo alespoň vytlačit z území, o které mají zájem. Jejich hlavním zájmem není zabít co největší počet nepřátel (i když to dělají), ale získat nové území.

Jakmile vítězná armáda dobytou oblast vydrancuje a vyžere, opustí ji a hledá další území. To ale musí svést další válku s mravenci, kteří na něm žijí. A tak se situace neustále opakuje.

Praktiky mongolských nájezdníků

Některé hrozivé válečné taktiky mravenců připomínají praktiky mongolských nájezdníků. Stejně jako oni ženou mravenci v první linii ty nejslabší a nejmenší kusy.

Slabí, nemocní a staří mravenci provedou sebevražedný útok, při kterém rozruší nepřátelskou linii a vyčerpají nepřátele. Teprve po nich nastoupí ti praví elitní bojovníci a dokonají dílo zkázy. Takto dokáží porazit i výrazně větší nepřátele, například termity.

Supervojáci neznají bolest ani strach

Mravenci přitom nemají žádné velení, nepotřebují desátníky, plukovníky ani generály. Velí si sami, o všechno se postarají jejich vrozené schopnosti. Vědci v případě mravenců mluví o tzv. superorganismu nebo o skupinové inteligenci.

Mravenčí válečníci navíc nemají žádné lidské slabiny. Neprojevují strach a také nepomáhají raněným, jdou přímo za svým cílem.