Ráno 8. února 1855 se Devon v jihozápadní Anglii probudil do skutečně zvláštního zážitku. Zasněžená krajina, jež by za běžných okolností znamenala klidný zimní výhled, byla posetá zvláštními, nevysvětlitelnými otisky…
Jev, známý dnes jako „ďáblovy stopy“, se stal jednou z největších záhad viktoriánské doby – a dodnes nepřestává fascinovat záhadology, historiky i milovníky tajemna.
Stopy skutečně podivné…
Stopy, které obyvatelé Devonu spatřili, měly podobu úzkých kopyt, dlouhých přibližně 10–15 centimetrů a širokých asi 8 centimetrů. Rozmístění otisků bylo pravidelné.
Nejzáhadnější byl však jejich vzorec – stopy byly nalezeny na střechách domů, přes ploty, zdi – a dokonce na zamrzlých vodních plochách. Zdálo se, že jejich původce ignoroval fyzické překážky a pohyboval se tak, jak by to žádný známý živočich nedokázal. Navíc doba viktoriánské Anglie přímo přála nadpřirozeným jevům…
Mimořádný rozsah stop
Rozsah stop byl také velice neobvyklý – táhly se napříč celým hrabstvím a zabíraly přibližně 150 kilometrů. Tato ohromující délka a pravidelnost trasy činily z případu skutečně nevídanou záhadu…
Nejedná se o ojedinělý jev
Záhada „ďáblových stop“ však zdaleka není ojedinělým fenoménem. Obdobné případy byly hlášeny i z jiných částí světa.
Například podobné stopy byly objeveny také v zalesněné oblasti na Sibiři v roce 1922. Místní pastevci tvrdili, že viděli podivné světelné úkazy na obloze, což vedlo k podezření, že se jedná o mimozemskou aktivitu.
Také ve Skotsku…
V malé vesnici ve Skotsku byly zase v roce 2009 objeveny otisky podobného tvaru, které se objevily v hlubokém sněhu na střechách několika domů. Místní obyvatelé je považovali za další důkaz návštěvy neznámých sil…
Krystalky ledu?
Ve státě Minnesota na severu USA byly v roce 1950 rovněž nalezeny podobné pravidelné stopy na zamrzlé řece. Vědci je tehdy přisuzovali krystalkům ledu, deformujícím zvířecí otisky, avšak místní pověry je spojovaly s mytickými bytostmi…
Každopádně jev zvaný „ďáblovy stopy“ se až do dnešních dnů nepodařilo uspokojivě objasnit.
