Dárky, rodinná setkání, dobré jídlo a svíčky. To vše patří k židovskému svátku zvanému chanuka, který se časově může překrývat s Vánocemi.
Jde o památku na dávný zázrak, který se stal před více než dvěma tisíci lety v Jeruzalémě poté, co židovský národ porazil své utlačovatele. V centru dění je olej.
Když se řekne chanuka, mnozí si ji možná představí jako „židovské Vánoce“. A není divu: slaví se přibližně ve stejném období, zahrnuje zapalování svíček i dávání dárků. Ve skutečnosti je však zcela odlišným svátkem.
Chanuka, známá také jako Svátek světel, má svůj původ ve starověkém příběhu o zázraku, který se podle židovské tradice odehrál v roce 164 před naším letopočtem.
Zázrak s olejem
Tehdy byla Judea, historický region na území dnešního Izraele, pod nadvládou Seleukovské říše. Její vládce Antiochos IV. Epifanés (asi 215–164 př. n.
l.) se zde snažil vynutit přijetí řecké kultury a náboženství, což zahrnovalo i zákaz dodržování židovských zákonů. Vrcholem tohoto útlaku bylo znesvěcení jeruzalémského chrámu: byly do něj umístěny modly a zavedeny tomu odpovídající rituály.
Pro Židy, jejichž víra kladla velký důraz na posvátnost chrámu, byl tento zásah nepřijatelný. Skupina zvaná Makabejští se postavili na odpor a přestože byli početně i vojensky slabší, dokázali Seleukovce porazit.
Po vítězství byl očištěn jeruzalémský chrám a znovu zasvěcen Bohu. Při zasvěcení se podařilo objevit pouze jednu nádobu rituálně čistého oleje, která měla vystačit na jediný den.
Zázrakem však olej v chrámovém svícnu vydržel hořet celých osm dní, tedy přesně tolik, kolik trvala příprava nového oleje. Tento zázrak se stal symbolem naděje, víry a Božího zásahu.
Po západu slunce
Na památku této události se chanuka slaví každoročně po dobu osmi dní, počínaje 25. dnem měsíce kislev podle židovského lunárního kalendáře. Tento den obvykle připadá na konec listopadu nebo prosinec. Letos chanuka začíná 26. prosince a končí 2. ledna.
Hlavním symbolem chanuky je chanukija (též chanukia), speciální svícen s osmi rameny pro každý den svátku a devátým ramenem, které slouží pro pomocnou svíčku zvanou šamaš, od které se zapalují ostatní svíčky.
Má výjimečné postavení, její rameno je obvykle umístěno výše nebo níže než ostatní, a zůstává od začátku zapálená spolu s ostatními svíčkami, dokud nehoří všechny. Každý večer po západu slunce se zapaluje o jednu svíčku více, až poslední den svítí všech osm.
Někdy se používají místo svíček olejové lampičky, aby byl zachován autentický odkaz na jeruzalémský zázrak.
Chanuka a Vánoce?
Jídelníček během chanuky zahrnuje kromě jiného jídla smažená na oleji, jako jsou bramborové placky či koblihy.
I když chanuka původně nemá s Vánocemi nic společného, během druhé poloviny 20. století se především v Severní Americe částečně přiblížila vánočním tradicím.
Kvůli tomu, že se oba svátky často překrývají, začali rodiče židovských dětí dávat svým potomkům dárky, aby se necítily opomíjené oproti vrstevníkům, kteří slaví Vánoce.
Tento zvyk má původ ve starší tradici chanukových peněz, darovaných dětem zejména při hře s drejdlem (dřevěnou káčou), ale moderní praxe dávání dárků ho výrazně rozšířila.
Právě tento aspekt může někdy vést k mylnému dojmu, že chanuka je židovskou alternativou Vánoc. Ve skutečnosti však oslavuje zcela jiné události a hodnoty.
