Vojáci, králové, rytíři nebo třeba myslivci. Ať ten či onen, dřevěné figurky louskáčků jsou vždy pestře zdobené a do vánočního období vnášejí atmosféru starých časů. Kdysi neslouží jen k louskání ořechů, ale pomáhají zahánět zlé síly. A dnes? Hlavně zdobí, i když jeden si udělá výlet až do vesmíru!

U nás známe louskáček především jako kovový nástroj na ořechy. Ve světě jsou ale s vánočním obdobím pevně spojeny dřevěné figurky „louskáčků“, které slouží jako oblíbené dekorace. Jejich původ můžeme vystopovat až do některých německých horských oblastí.

Nejen na ořechy

Dřevěné postavičky, které rozlousknou ořechové skořápky ve svých ústech, původně slouží jako symbol štěstí a ochrana proti zlým duchům. Dávají se proto často jako dárky.

Protože kovové louskáčky na ořechy jsou v minulosti dostupné jen bohatším vrstvám, chudí lidé používají třeba kámen, kladivo nebo dokonce právě zuby. Podle dochovaných záznamů se figurální louskáčky objevují již v 16. století.

Ve větším množství se ale začnou vyrábět v 17. století, a to zejména v Bavorsku a později také v Jižním Tyrolsku. V následujícím století se jejich produkce rozšíří i do německé části Krušných hor.

Největší popularity se dočkají v 19. století, kdy proniknou rovněž do okolních evropských zemí. Přísné výrazy těchto figurek často odkazují na představitele tehdejších úřadů, takže mají podobu četníků, husarů, králů nebo třeba lesníků.

Chce to spoustu trpělivosti

Louskáčky se (i dnes) vyrábějí také jako karikatury. Jedním z nejznámějších příkladů je Napoleon I. Bonaparte (1769–1821), který se po prohrané bitvě u Lipska v roce 1813 stane inspirací pro tyto postavičky.

V té době měří figurální louskáčky přibližně 35 centimetrů a skládají se až ze 60 jednotlivých dílů. Při jejich výrobě je třeba provést kolem 130 operací. Hlavním materiálem je tehdy smrkové nebo bukové dřevo.

Ke zdobení se pak používají různé materiály, jako kožešina, štětiny, kůže, látka, šňůry a samozřejmě pestré barvy. První sériovou výrobu louskáčků zahájí v roce 1872 saský řemeslník Friedrich Wilhelm Füchtner (1844–1923).

Popularitu těchto figurek později ještě zvýší balet Louskáček ruského skladatele Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893), který má premiéru v roce 1892. Po druhé světové válce začnou být populární i za oceánem.

Američtí vojáci si louskáčky přivážejí z Německa domů jako suvenýry, čímž podpoří jejich rozšíření v zámoří.

Vzhůru do vesmíru!

Zatímco téměř všechny louskáčky vyrobené před polovinou 20. století jsou plně funkční, většina moderních dřevěných postaviček už slouží jen jako dekorace. Přesto zůstávají nesmírně oblíbené – dokonce tak, že jeden z nich zamíří až do vesmíru!

Louskáček jménem Wilhelm je součástí zavazadla astronauta Evropské kosmické agentury Matthiase Maurera (*1970) a 29. srpna 2021 vyrazí na Mezinárodní vesmírnou stanici.

Klasické figurky louskáčků lze dodnes koupit i na vánočních trzích a zejména v německy mluvících zemích se zde často objevují také jako velkolepé dekorace.

Současný „vánoční“ rekord drží louskáček vysoký 7,6 metru v Oberhausenu nedaleko od německých hranic s Nizozemskem. Největším louskáčkem na světě je však rytíř Borso von Riesenburg. Tento kolos měří úctyhodných 10,10 metru a váží 3285 kilogramů!

Návštěvníci si jej mohou prohlédnout před Muzeem louskáčků v saské obci Neuhausen/Erzgebirge.

Infobox: Louskáček a myší král

Figurky louskáčků získají spojení s Vánocemi díky pohádce Louskáček a myší král z roku 1816, jejímž autorem je německý spisovatel Ernst Theodor Amadeus Hoffmann (1776–1822).

V příběhu má hlavní hrdina podobu husara v lesklém fialovém kabátě zdobeném bílými knoflíky a šňůrkami. Pohádka se stane inspirací pro Alexandra Dumase staršího (1802-1870), který napíše svou verzi příběhu.

Ta poslouží jako základ pro slavný balet Louskáček od Petra Iljiče Čajkovského. Existuje také další vánoční příběh Král Louskáček a chudý Reinhold (1851) od autora Heinricha Hoffmanna (1809–1894), který však nedosáhne stejné popularity.