O jordánském skalním městě Petra slyšel asi každý. Zato o semitském arabském kmeni Nabatejců jen málokdo. Ten přitom vytvoří říši sahající až k Rudému moři.

Nejraději bydlí ve stanech – kamenné příbytky jsou určené bohům a těm, kdo se již odebrali k záhrobnímu životu.

Zprvu jsou pastevci, časem ale získají ohromné bohatství loupeživými výpravami a přepadáváním karavan. Na Rudém moři platí za obávané piráty.

Když objeví kouzlo obchodu a zúročí dokonalou znalost mořských i karavanních cest, vytvoří monopol na distribuci kadidla a myrhy. Koupit si od nich ale lze i ceněné koření, měď, železo, cukr, slonovinu, zvířata nebo bavlnu.

Začne to pohřebištěm…

Nabatejská kultura je překvapivě demokratická – ženy mají stejné možnosti, jako muži. Budují se přehrady, chovají koně, pěstuje vinná réva. Oblíbené jsou velké amfiteátry, ve kterých se hrají řecká představení. A jak se tu mluví?

Starou arabštinou, později také řecky. Písmo však užívají aramejské. A co proslaví nejvíce? Skalní město Petra, původně pohřebiště, nakonec velkolepá metropole schovaná na křižovatce beduínských cest na jihu Jordánska, tam, kde se setkávají tři údolí. A kdy?

Nevíme přesně, možná již ve 3. století před Kristem. Jasnou výhodou je místní pramen v jinak vyprahlé krajině.

Metropole o 30 000 lidech

Z pohřebiště se stane trezor pro nakradené bohatství – a nakonec hlavní město a sídlo nabatejských králů. V lůně 300metrových skalních štítů vyroste kilometr dlouhá sbírka do pískovce vytesaných unikátů.

Těsně před přelomem letopočtu se počet jejích obyvatel odhaduje až na 30 000. Do města vede kilometrová, římsky dlážděná soutěska Sík. V některých místech se rozpaženýma rukama dotknete skal. Nejslavnější památky čekají až na jejím konci.

V jejich čele stojí Al-Khazneh, slavná pokladnice a Ad-Dér, což znamená sice klášter, ale vytesán je coby hrobka.  Při pohledu na tu nádheru se zbývá jen ptát: Co se stalo? V 6. století Petře nepřidá již druhé zemětřesení.

Obchod upadá a ke všemu útočí bojovní beduíni. Zbytky Nabatejců se vrací ke kočování. Poslední zmínka o nich je z 10. století. A Petra? O té brzy ví už jen beduíni.

Na své objevení si čeká do roku 1812, kdy se v údolí objeví švýcarský cestovatel přestrojený za Araba, Johann Ludwig Burckhardt (1784–1817).