Bývaly doby, kdy lidé věřili, že pod zemí číhají všelijací duchové, démoni, ba i peklo zde mělo mít své sídlo. To dnešní moderní člověk vstupuje do podzemních prostor v klidu a beze strachu. Vždyť právě zde se nachází spolehlivý a levný způsob městské hromadné dopravy.

V současnosti si žádné milionové město asi nedokáže představit svou existenci bez fungujícího systému podzemní dráhy.

První metro bylo otevřeno již v roce 1863 v Londýně a v současnosti se svou podzemní drahou může pochlubit téměř 180 měst, z nichž 46 se nachází v Číně. Metro však nemusí být jen dopravním prostředkem.

Pokud architekti a výtvarníci dostanou šanci, mohou vytvořit i zajímavou turistickou atrakci.

Rok otevření: 1950

Počet tras: 7

Počet stanic: 100

Celková délka: 106 km

Stockholmské metro není jen dopravním prostředkem, ale také unikátním uměleckým dílem, které se neustále vyvíjí. Výzdoba stanic není statická, ale průběžně se doplňuje a obměňuje.

Mnozí umělci se k již existujícím dílům vrací a vytvářejí nové vrstvy výzdoby, čímž se stanice stávají jakýmsi uměleckým nekončícím deníkem, který zaznamenává vývoj společnosti a měnící se v expozi ve výtvarném umění.

Díky tomu se každá návštěva metra stává novým zážitkem a objevným putováním světem umění. Některé stanice jsou dokonce pravidelně vybírány k pořádání výstav současného umění, což ještě více umocňuje jejich kulturní význam.

Švédská metropole Stockholm nepatří mezi města, kam by se hrnuly davy turistů. Přitom přinejmenším stockholmské metro je vskutku pozoruhodné. Občas se mu přezdívá Nejdelší světová výstava, protože na výzdobě 90 stanic ze 100 se podílelo na 150 výtvarníků.

Pokud cestující pomocí eskalátorů sjede do vestibulů některých z nich, získá pocit, že se ocitl v barevné jeskyni. Ražba stanic totiž probíhala ve velmi tvrdé hornině, takže vytvořený prostor nebylo nutné obkládat.

Stropy i stěny jsou tak opracovány jen hrubě, kdy na ně byla nastříkána zhruba osmicentimetrová vrstva betonu. Na této vrstvě září nejrůznější barvy a pocit tajuplnosti dokreslují další prvky, například důmyslně řešené sloupy a další stavební prvky. První takto postavenou stanicí byla Masmo, a to již v roce 1971.

Architektura je sice královnou výtvarných umění, stockholmské metro však nezapomíná ani na její poddané. A tak jsou ve zdejších prostorách k vidění sochy, obrazy, mozaiky, rytiny či nejrůznější reliéfy. Pozornému oku neunikne ani originální řešení osvětlení či laviček ve stanicích.