Poklidné odpoledne na pláži naruší řev a úprk plavců z moře. „Pozor, žralok,“ křičí jeden z běžců. Všichni jsou na nohou a mžourají na zlověstnou ploutev vznášející se v dáli nad hladinou. Kdyby jen tušili, že jde o neškodného měsíčníka.

Vypadá, jako by zrovna absolvoval čelní setkání s automobilem. Za zdánlivě nemotornou tělesnou schránkou se však skrývá dechberoucí měsíčník – jedna z nejtěžších ryb v oceánu.

Jako dva automobily

Mola mola není název domorodého tance z Tichomoří, nýbrž latinské pojmenování měsíčníka. Vody Tichého oceánu ale kolos, který může mít průměrnou délku dva metry, velmi rád obráží.

Na váhu se ho radši neptejte, protože obvykle jde až o tisícovku kilogramů. Největší ulovený pořízek vážil 2,5 tuny, což odpovídá dvěma Fabiím. Pozornost ale nejvíce poutá stavba těla, protože měsíčníkovi chybí ocasní ploutev.

Nahrazují ji kostní přívěsky, jimž ichtyologové říkají clavus. U prazvláštní ryby nenajdeme ani plynový měchýř, který ryby nejvíce využívají právě k pohybu. Ten měsíčníkům zajišťuje kombinace tlusté tukové vrstvy a složení tělní tkáně.

K tomu musíme přičíst ještě dvě pořádně velké ploutve, a tak se pohybují úplně jinak než normální ryby. Často pendlují mezi hlubinami, kdy s klidem doplují až na metu 600 metrů, a hladinou.

Zdání klame, protože jsou velmi dobří plavci, existují případy, kdy jedinci zvládnou urazit třicet kilometrů za jediný den!

Sluneční ryba

Kromě toho jsou velmi vybíraví na místo výskytu. Jakmile tráví více času ve vodě chladnější než 12 stupňů, mohou i zemřít. Pokud by někdo zatoužil po šupině z měsíčníka – narazí.

Mají speciální kůži, která se bohužel zamlouvá až padesáti druhům různých parazitů. Aby se jich zbavili, míří měsíčníci k hladině, kde vystrkují ploutve z vody a doufají, že přilákají nějakého mořského ptáka.

Tento druh ryby vegetuje u hladiny velmi často, z čehož vyplývá i anglické pojmenování – sunfish (v překladu sluneční ryba). Vědci se však dodnes přou, proč se měsíčníci tak chovají.

Někdo v tom vidí právě očistnou hygienu, další tábor zase oroduje za regulování tělesné teploty po výletu do hlubin.

Sní všechno

Tam se vydávají zejména kvůli potravě. Na jejich jídelníčku nechybí například medúzy. A právě měsíčníci udržují populace žahavců pod kontrolou. Nepohrdnou ale ani drobnými korýši či chobotnicemi. A když není zbytí pošmáknou si na mořské rostlině jménem vocha.

Kvůli nemotornosti a velikosti se ale často stávají sami terčem predátorů jako jsou kosatky nebo žraloci. Čáru přes rozpočet jim dělají také lidé, jenže ti měsíčníky loví spíše omylem při honbě za jinými druhy ryb.

Jejich populace se však snižuje, a to i přestože samičky zvládnou naklást na 300 milionů vajíček. Měsíčníci to ale lidstvu čas od času škodolibě vrátí.

Když mají chuť na opalování a přiblíží se k hladině a jejich ploutev se ocitá nad vodou, plavci si dost často myslí, že se blíží žralok! Jsou rovněž evidovány případy, kdy ryba znenadání vyskočila z vody, dopadla na loď a zranila posádku. V normálních případech jsou ale měsíčníci neškodní.