Ten večer je pro obyvatele několika slovenských a ukrajinských vesniček všechno, jen ne klidný. Oblohou probleskne ohnivá koule, která se rozpadá na stovky úlomků. Z nebe padají větší i menší kamínky.

Někteří z obyvatel se modlí, ti podnikavější vyráží do lesů kameny spadlé z nebes hledat…

Píše se 9. červen roku 1866, když obyvatelé několika hornouherských měst spatří na obloze rychle letící ohnivou kouli.

Jasný meteor, které dle svědectví pozorují lidé v Liptovském Mikuláši, Šariši, Zemplíně či Prešově, vzápětí exploduje a rozpadne se na tisíce úlomků.

„Bylo to jako vyleštěná koule veliká jako Slunko, letěla kolmo nad obrysem hor a s rachotem dopadla na zem za kopci,“ vypráví všem, kteří chtějí poslouchat, rolník Janko Karahuta z malé vesnice Šalgovík nedaleko Prešova.

Hon za meteority

Úlomky padajícího meteoru dopadnou na území o celkové rozloze zhruba 28 kilometrů čtverečních. Podnikavější lidé vyráží hned druhého dne do lesů, aby našli kameny, za které jsou schopni mnozí vědci a jiní lidé z velkých měst dobře zaplatit.

Vasyl Kryvjanyk z vesnice Kňahyňa, která dnes leží na Ukrajině jen pár kilometrů od slovenských hranic, k nim nepatří. Hledí si svého a věci spadlé z nebes ho nezajímají. Povinnosti ho ale dovedou až na louku na svahu hory Stinka.

Rolník se zastaví a nevěřícně kouká před sebe. Rozprostírá se před ním kráter hluboký okolo dvou metrů. Na jeho dně najde meteorit (nejspíše jeho jádro) rozpadlé na tři kusy – dva větší a jeden menší – o celkové váze 280 kilogramů.

Kámen později převeze do vesnice. Řeči o nalezeném meteoritu nenechají chladného českého lesníka Antona Pokorného. Na rozdíl od Kryvjanyka ví, jakou může mít cenu. Proto ani příliš nesmlouvá a od rolníka ho za dva voly koupí.

Největší úlovek pro Vídeň

Ostatní se honí po území dnešního národního parku, aby našli alespoň malý kamínek. Lesník si mezitím mne ruce, meteorit, který později dostane přízvisko podle místo dopadu největšího úlomku, tedy Kněhyňský meteorit, dobře prodal do vídeňského muzea.

Tam je k vidění dodnes. Další úlomky putují do dalších muzeí a k soukromým sběratelům. Jeden se dostane do rukou německému geologovi jménem Otto Hahn (1828–1904). Tento muž vydává v roce 1880 knihu o meteoritech, zejména chondritech.

To je druh kamenného meteoritu, který vznikl nahromaděním prachu mateřské mlhoviny. Jde o nejstarší známý materiál ve sluneční soustavě. Kněhyňský meteorit patří právě do této skupiny.

Hahn tvrdí, že v kouscích Kněhyňského meteoritu nalezl stopy zkamnělých hub a korálů – možná mimozemských!

Výprava Julese Vernea

Dnes už víme, že se Hahn mýlil. To však nedělá Kněhyňský meteorit méně zajímavým. Svého času jde o největší známý chondrit – překoná ho až pád meteoritu v Mexiku v roce 1969, všechny jeho úlomky vážily téměř dvě tuny.

Není divu, že jeho úlomky lákají vědce z celého světa. A nejen je. Vábení kosmického tělesa neunikne ani slavný spisovatel Jules Verne (1828–1905), který se v roce 1982 vydá osobně prozkoumat místo dopadu.

Žádný úlomek se mu najít nepoštěstí, jeho cesta po Horních Uhrách ho nicméně inspiruje ke slavnému románu Tajemný hrad v Karpatech. Dnes se i malé úlomky tohoto meteoritu prodávají za desetitisíce korun.

Jelikož kráter po dopadu leží na hranicích s bývalým Sovětských svazem, místo upadne na dlouhou dobu v zapomnění. Dnes opět ožívá turisty i hledači, kteří stále doufají, že ještě nějaký úlomek najdou…