Je internetový obsah cenzurován? Samozřejmě. V lepším případě jde o morální cenzuru – například dětské pornografie. V horším o manipulativní selekci, při které si můžete přečíst jen to, z čeho si uděláte „ten správný názor“.

Řada zemí blokuje vyhledávání určitých slov. V Jemenu například „sex“, v Súdanu „nahota“. Velké pozornosti mnoha států se těší i politická vyjádření a náboženské názory.

Čína využívá k cenzurnímu monitoringu desítky tisíc státních zaměstnanců, a ani tak se nedostanete na Twitter, Google nebo Facebook. V Severní Koreji má pro změnu přístup k internetu jen hrstka vyvolených. Jednoduché to mají cenzoři v Myanmaru a Afghánistánu. Přístup k internetu tu má jen 1 % obyvatel.

Překvapivé je pojetí cenzury v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech. Cenzoři tvrdě šlapou zejména po všem pornografickém a neislámském. Ovšem zveřejňují k tomu podrobné informace.

A sociální sítě?

Například na Facebooku je oficiálně zapovězeno cokoliv nenávistného, pornografického, bezdůvodně násilného, zlomyslného, diskriminačního a zavádějícího.

Na speciální kapitolku by vydaly ruské webové brigády neboli kremelští trollové či boti. Jde o Ruskem dotované šiřitele proputinovské a proruské propagandy. Placeni jsou za stovky komentářů, ideálně těch hojně komentovaných. A výplata? Ti nejlepší si v přepočtu z rublů přijdou  v přepočtu  až na 300 000 korun.