V dobách, kdy je zvykem těhotenské bříško skrývat, Karola Franková ho staví v impozantní róbě z potištěného hedvábí světu na odiv. Když s manželem vyrazí na nějakou společenskou akci, ostatní ženy závistivě polknou. Protektorátní vládce si vybral skutečnou perlu.
„Moje první žena se jmenovala Anna, rozená Müllerová, datum narození květen 1898. Bylo to manželství nešťastné, a proto došlo v únoru 1940 k rozvodu.
Od roku 1933 jsem se svou ženou nežil, ježto jsem byl v politickém životě tak zaměstnán, že jsem se o ni nestaral.
V soudním rozsudku bylo manželství rozloučeno z mé viny,“ vypoví po válce u soudu státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank (1898–1946). Druhé manželství bude vypadat úplně jinak a vrhne se do něj pouhé dva měsíce od rozvodu.
Vybere si o 15 let mladší absolventku lékařské fakulty Karolu Blaschekovou (1913–asi 1982). Pochází z bohaté rodiny, její německý otec je ředitelem jednoho z mosteckých dolů. Díky české matce ale ovládá češtinu.
Znají se od roku 1938. Novomanželka se ještě chvíli po svatbě věnuje lékařské profesi ve Všeobecné nemocnici na pražském Karlově náměstí. Pak už se pár do všeho vrhne s plnou parádou. Karola porodí Karlovi rychle za sebou tři děti, dvě dcery a syna.
Nejelegantnější manželka
Přestože má neustále těhotenské bříško, trumfne partnerky ostatních nacistů, kteří žijí v Praze nejenom svojí krásou, ale i mimořádným módním vkusem a pronikavou inteligencí. Bezpochyby jde o nejelegantnější manželku protektorátního politika.
Ačkoliv je členkou NSDAP, do politiky se neplete. Po válce rodina prchá. Za svítání 9. května 1945 nasednou v Praze do čtyř aut. Chtějí využít toho, že se Česká národní rada domluvila s velitelstvím německých vojsk o tom, že německé jednotky mají volný průjezd.
Všechno probíhá hladce až do Rokycan, kam se dostanou kolem jedné hodiny. Tehdy někdo z místních postřehne, že v jednom z automobilů sedí někdejší vládce protektorátu. Vzápětí na vůz dopadá sprška kamenů, lidé mu hrozí zaťatými pěstmi. Donutí ho vystoupit. Zatknou ho a deportují na plzeňské velitelství 9. pěšího pluku.
Poprava jako veřejné divadlo
Franka převezou do Prahy, kde později v březnu 1946 u soudu prozradí:
„Důstojníkovi americké armády, který vůz zastavil, jsem řekl, že v dalším voze jede manželka se třemi dětmi, na což mi bylo odpovězeno, že mě následují a že o ně nemusím mít strach,“ Po rozsudku smrti je oběšen na dvoře pankrácké věznice 22. května 1946. Jde o poslední veřejnou popravu u nás, na kterou dorazilo 6300 diváků.
A co Karola? Té se s dětmi se povede z Rokycan ujet. Jak se ale mohou 17. května 1945 přesvědčit čtenáři plzeňských novin Nový den, na dlouho spravedlnosti neutekla: „Frankově 31leté manželce se podařilo utéct až do Stodu a skrýt se tam v chorobinci.
Včera však byla rovněž dopadena a zatčena českými revolučními orgány, které ji dopravily do plzeňské věznice.“ Čeká ji transport do na pražské policejní ředitelství v dnešní Bartolomějské ulici. Děti umístí do náhradních rodin v Německu.
Okouzlí sovětského důstojníka
Později ji odvezou do SSSR. Jak se jí v Sovětském svazu daří, o tom nejsou přesné zprávy. Existují spekulace, že už od roku 1937 pracovala jako sovětská agentka nasazená na Franka s cílem provdat se za něj. Jakékoliv seriózní důkazy ovšem chybí.
Pravděpodobnější nejspíše je, že svým půvabem už Bartolomějské očarovala některého z vyslýchajících sovětských důstojníků a ten si ji vyreklamoval pro práci v hotelu na Malé Straně, kde bydlí nejvyšší velitelé Rudé armády. Odtud pak mizí.
V květnu 1946 Sověti oznamují československému ministerstvu zahraničí, že se nachází v Moskvě a jestli ji nechtějí. Odpověď zní, že „nemají zájem.“ Na základě smlouvy mezi SSSR a Německem o výměně válečných zajatců se roku 1955 dostává do západního Německa.
Teprve tehdy se dozvídá o manželově popravě. Neúnavně hledá svoje tři děti. Nakonec je úspěšně najde a založí si lékařskou praxi.
