Situace ve Vietnamu připomíná po druhé světové válce soudek s prachem, který čeká na výbuch. Aby k němu nedošlo, je v roce 1954 rozhodnuto, že dojde k rozdělení země na Severní Vietnam a Jižní Vietnam.
Do čela Jižního Vietnamu se staví politik Ngo Dinh Diem, který ale vládne autoritářským způsobem, provádí represe proti svým odpůrcům a utiskuje především budhistickou část populace.
Když v roce 1963 nechá brutálně potlačit demonstraci v Saigonu, ztrácí i podporu USA a spekuluje se o jeho sesazení. K tomu dochází na podzim téhož roku.
Armádní představitelé údajně ve spolupráci se CIA prezidenta i jeho bratra zatýkají a chtějí odvézt pryč ze země. K tomu však nedojde. Při převozu vězňů obrněným transportérem vytáhne kapitán Ngo Dinh Nhu revolver a bajonet a oba bratry zavraždí.
Jeho čin, za který je později popraven, paradoxně pomohl komunistickým silám a posunul válku ve Vietnamu na novou úroveň.
Po smrti Ngo Dinh Diema a jeho bratra se situace v Jižním Vietnamu rychle zhoršila. Politický vakuum, které vzniklo, vedlo k nestabilitě a častým změnám ve vedení země.
Následné vojenské převraty a politické intriky oslabily již tak křehkou vládu, což poskytlo komunistickým silám na severu příležitost k posílení svého vlivu.
Vietkong, komunistická guerillová organizace, začal získávat na síle a podporu mezi obyvatelstvem, což vedlo k eskalaci konfliktu.
Spojené státy, které se obávaly šíření komunismu v jihovýchodní Asii, se rozhodly zvýšit svou vojenskou angažovanost ve Vietnamu.
V roce 1965 prezident Lyndon B. Johnson nařídil nasazení amerických bojových jednotek, což znamenalo začátek přímé vojenské intervence USA ve vietnamské válce.
Tento krok měl dalekosáhlé důsledky nejen pro Vietnam, ale i pro americkou společnost, která se postupně začala stavět proti válce. Konflikt se stal jedním z nejkontroverznějších a nejničivějších válečných střetů 20. století.