Filmové drama Motýlek, které mělo premiéru v roce 1973, nám připomnělo příběh muže, který jako jediný dokázal uprchnout z věznice na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně, kde si odpykávali trest nejhorší zločinci.

A i když se úspěšný snímek možná v něčem lišil od skutečnosti, autor knižní předlohy prý na natáčení osobně dohlížel. Zřejmě si chtěl být jistý, že se filmaři drží jeho stejnojmenného románu. A jak to tenkrát vlastně bylo? Zde je Motýlkův příběh.

Členem pařížského podsvětí

Henri Charriére se narodil 21. listopadu 1906 na jihovýchodě Francie. Měl dvě sestry a matka mu zemřela, když mu bylo pouhých 11 let. V roce 1923 narukoval k vojenskému námořnictvu, kde sloužil dva roky.

Po svém propuštění se ale brzy ocitl na šikmé ploše a stal se členem pařížského podsvětí. Také se ale stihl oženit a pořídit si dceru. A protože měl na hrudi vytetovaného motýla, začalo se mu mezi kumpány říkat Motýlek.

26. října 1931 byl za vraždu pasáka odsouzen na doživotní a k deseti letům nucených prací.

Plány na útěk

Ačkoli Henri vždy tvrdil, že je nevinný, nebylo mu to nic platné. Nejdříve ho poslali do vězení Beaulieu v Caen v Normandii, pak byl lodí deportován do Francouzské Guyany. Během této plavby se seznámil a také spřátelil s padělatelem peněz Luisem Degou.

Loď s trestanci přistála v Saint-Laurent-du-Maroni, odkud vězni putovali do pracovního tábora v džungli. To už Henri věděl, že na tomto místě nehodlá zůstat ani o minutu déle, než bude nezbytně nutné. Začal plánovat útěk a v roce 1933 se o něj skutečně pokusil.

Předstíral duševní chorobu

Spolu s dalšími trestanci, mezi nimiž byl i Dega, se jim podařilo uprchnout na člunu, který dostali od místních malomocných. Měli namířeno do Kolumbie, kde ale byli všichni uprchlíci zatčeni.

Čekala je deportace do Francie, jenže Charriérovi se opět podařilo uprchnout. Nějaký čas se ukrýval u domorodých lovců perel, ale už o rok později byl dopaden a vydán do Francie. Tam byl odsouzen ke dvěma letům žaláře, které měl strávit na samotce.

Teprve poté byl „propuštěn“ do běžného vězeňského režimu. Aby unikl svému nelehkému údělu, předstíral duševní chorobu. Byl proto převezen do nemocnice a po nějakém čase ho poslali jako osadníka na Ďábelské ostrovy.

Skutečný příběh

Zde se opět setkal se svým přítelem Degou. Netrvalo dlouho a ti dva se znovu pokusili o útěk. Poprvé jim to nevyšlo, ale podruhé, v roce 1945, se chtěli dostat přes moře do Venezuely na jakémsi měchu, naplněném kokosovými ořechy.

Dega se ale během plavby utopil, a tak Charriér do Venezuely dorazil sám a konečně začal nový život. Oženil se a otevřel si v Caracasu vlastní restauraci. V roce 1969 napsal autobiografický román Motýlek, který následně poslal vydavateli se slovy:

„Toto je můj skutečný příběh.

Nechte ho přepsat profesionálem.“ Vydavatel ale okamžitě rozpoznal velký potenciál v jeho syrovém vyprávění, román vydal bez úprav a kniha se okamžitě stala bestsellerem a o několik let později i předlohou k již zmíněnému filmu Motýlek.

Slavný film

Sám Charriér zemřel v roce 1973 jen o pár týdnů dříve, než se dnes již kultovní snímek dostal do kin. Nemohl tak zažít opojení z filmu, který uchvátil diváky v kinech po celém světě.

Co si ale budeme povídat, dechberoucí předloha je jedna věc, a obsazení hlavních rolí druhá. Ani tady však tvůrci nesáhli vedle. Henriho Charriéra skvěle zahrál okouzlující Steve McQueen a jeho přítele Degu pak vynikající Dustin Hoffman.

Nadšeným divákům tak jistě nevadilo, že se později vynořily spekulace, že se ne všechno v knižní předloze zakládá na pravdě. Sám autor ovšem až do konce života tvrdil, že si nic nepřibarvil a že je jeho příběh skutečný.