„Zradil jste českého krále, mého mrtvého manžela, a teď chcete chránit mne?“ prohlíží si s nedůvěrou královská vdova Kunhuta Uherská pohledného muže, který se chce roku 1280 vetřít do její přízně. Královna zatím odolává, ale nebude trvat dlouho a podlehne mu.
„Začal jí býti nad ostatní rytíře ne tak v službách ochotnější, jako v rozmluvách důvěrnější,“ uvádí Zbraslavská kronika ze 14. století o rozvíjejícím se vztahu Záviše z Falkenštejna (asi 1250–1290) a Kunhuty Uherské (1245–1285), vdovy po českém králi Přemyslu Otakarovi II. (kolem r.
1233–1278). „…Mysl ženy tak snadno podléhá změnám, milujíc jej velmi prudce, brzy se snažila mu zalíbiti, odpustila mu ze srdce jeho provinění proti královi…,“ pátrají letopisy po příčinách Kunhutina chování.
Jediná opora v nelehké situaci
Její současníci ale vdovu odsuzují. Ještě by pochopili sjednanou svatbu, ale nemanželský poměr s člověkem, který stál proti Přemyslu Otakarovi II.? Nikdo jiný z české šlechty než on ale vdově podporu nenabídl.
„Ve chvílích pro Kunhutu nejtěžších byl Záviš jediným, na koho se mohla plně spolehnout,“ vysvětluje současný autor Vladimír Liška důvod, proč se vrhla do jeho náruče.
Přijímá otčíma u dvora
Lidé čekají, co udělá nový král Václav II., který se v květnu 1283 vrací do Prahy. Jakmile se doslechne o matčině milostném poměru, povolá ji ke svému dvoru. Kdo by ale čekal, že ji odsoudí nebo jí bude domlouvat, aby vztah ukončila, plete se.
Syn ji přijme i s jejím milencem. Doslechne se totiž o tom, že Záviš pomáhal vyštvat drancující Branibory z Čech a účastnil se také vyjednání o výkupném za něho, Václava II.
Uvěří matčině milenci
Mladý král tedy ztrácí jakýkoli důvod Závišovi nevěřit, že má tentokrát čestné úmysly. Udělá z něj dokonce svého rádce. Na výsluní slávy se ale Záviš moc dlouho neohřeje. Kunhuta v roce 1285 umírá na tuberkulózu.
Záviš tak ztrácí svého ochránce a jeho nepřátelé u dvora mu to spočítají. Nakonec je roku 1290 popraven u jihočeského hradu Hluboká.
