Kakaovník divoce rostl již před čtyřmi tisíci lety v tropickém deštném pralese na povodí Amazonky a Orinoka. S jeho cíleným pěstováním začali Mayové. Jak dokazují archeologické výzkumy, Mayové skladovaly kakaové boby v hliněných nádobách.

Je libo jasmín či vanilku?

Indiáni míchali usušené nebo upražené a rozemleté boby s vodou a takto vzniklý hořký nápoj dochucovali vanilkou, jasmínem, medem, rozdrceným chilli, papričkami, pepřem nebo hřebíčkem a zahušťovali kukuřičnou moukou.

Nektar bohů

Botanik Carl Linné v 18. století vytvořil pro kakaovník latinský novotvar „Theobroma“, což v překladu znamená „pokrm bohů“.

Za „božský nektar“ ostatně považoval kakaový nápoj například už i zřejmě první a nejznámější propagátor tohoto nápoje, aztécký panovník Montezuma II., jenž vládl v letech 1503–1520. Ten pil svůj božský nektar ze zlatých pohárů jako zdroj duchovní energie a afrodiziakálních účinků.

Vyhlášené platidlo

V aztécké kultuře se všeobecně jednalo o nápoj pouze pro vyvolené a jeho cena se kladla na roveň zlata. Kakaovými boby se platily například i daně nebo žold vojákům a čile se s nimi také obchodovalo.

Právě odtud se pak kakaové boby dostaly do zbytku světa, a to velice pravděpodobně zásluhou španělského dobyvatele Hernanda Cortése.

Čokoládová horečka

Do Itálie se ze Španělska recept na čokoládu dostal v roce 1606. První italská čokoládová dílna vznikla ve Florencii.

Na francouzském královském dvoře pak vypukla čokoládová horečka díky španělské princezně Anně, která se v roce 1615 vdala za Ludvíka XIII. Tato nová čokoládová móda si následně získávala i zbytek aristokratické Evropy.