„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky a lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů,“ prohlašuje nově zvolený prezident. V čase, kdy československé volby vyhrála sudetoněmecká strana a kdy sílí moc Hitlera, to nebude snadný úkol.

To, o čem se do teď mezi politiky jen šuškalo, se nyní stává skutečností. Zdravotní stav prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka (1850–1937) jej skutečně přiměl k abdikaci. „Rád bych vám ještě řekl, že za svého nástupce doporučuji dr. Beneše.

Pracoval jsem s ním za hranicemi i doma a znám ho,“ radí odstupující prezident. Na diplomata a ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše (1884–1948) nyní i tak čeká náročný kolotoč vyjednávání. Ne všichni totiž s „tatíčkem“ Masarykem souhlasí. Navíc se na scéně objevuje protikandidát.

Stane se prezidentem Němec?

V hlavní roli rozhodčích se ocitají komunisté, henleinovci a Hlinkovi ľudáci. Jednání jsou v plném proudu.

To, jestli nakonec rozhodnou ve prospěch Beneše, nebo si raději zvolí Bohumila Němce (1873–1966), botanika a pedagoga, který stál dva roky v čele Karlovy univerzity, bude záležet na politické obratnosti rivalů. Karty se postupně odkrývají.

Rokování s Konrádem Henleinem (1898–1945), předsedou Sudetoněmecké strany, je pro Beneše jen dílčí výhrou. Své hlasovací lístečky odevzdají henleinovci prázdné, jejich hlasy tak nezíská ani jeden z kandidátů.

„Budeme volit i dřevo, jen když to nebude Beneš,“ vyjádří se ostře Andrej Hlinka (1864–1938). Za chvíli ale názor mění. Zdá se, že předsedovi Hlinkovy slovenské ľudové strany se role rozhodčího líbí a nově nabytou důležitost si užívá. Den D je za rohem a nikdo ještě netuší, jak volby dopadnou, když vtom…

Překvapivé zprávy

Poslední hodiny před hlasováním přinášejí vícero změn. Beneš se s Hlinkou konečně domluvil na podpoře. Ještě větší překvapení přináší předvolební noc. Bohumil Němec se rozhoduje svou kandidaturu stáhnout. Jako tečka přichází brzy ráno zpráva z ÚV KSČ.

Komunistům je doporučeno podpořit Edvarda Beneše. Vzhledem k dřívějším politickým dohodám a odstoupení Němce se zdá, že ve Vladislavském sálu, kde bude volba probíhat, nedojde už 18. prosince 1935 k žádnému překvapení.

I když… Beneš získává 340 hlasů, což je podpora, jaké nedosáhl ani samotný Masaryk. Druhý československý prezident zastává svou funkci do 5. října 1938, kdy kvůli přijetí Mnichovské dohody abdikuje a odchází do britského exilu.

Druhou šanci zmaří únor

Už v průběhu války získává Beneš u Spojenců uznání československé exilové vlády. Jen co v krajině zaznívají poslední válečné výstřely, vrací se zpátky do Prahy, kde je potvrzen ve funkci prezidenta.

Beneš, Beneš, Beneš… Všech 298 volebních lístků v červnu 1946 nese stejné jméno. Staronový prezident věří, že právě Československo se může stát mostem mezi SSSR a západními krajinami a napomoci tak stabilitě v Evropě. „Vítězný únor“ ukazuje, jak moc se mýlil.

Edvard Beneš se 7. června 1948 podruhé vzdává teplé židle na Hradě a zanedlouho poté, co z funkce odejde, umírá.