Domů     V Rakousku-Uhersku byl milovaný i nenáviděný Masaryk odsouzen k smrti
V Rakousku-Uhersku byl milovaný i nenáviděný Masaryk odsouzen k smrti
24.9.2024

K jeho osmdesátým narozeninám je roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a je oslavován jako prezident-osvoboditel.

Přitom než se stal symbolem samostatného Československého státu, byl několikrát prohlášen za vlastizrádce, a dokonce mu za to hrozila i smrt…

Zpráva o vyhlášení první světové války dne 28. července 1914 zastihne Tomáše Masaryka (1850–1937) na dovolené v saském Bad Schandau. Vidí, že Němci rukují s nadšením, což u Čechů nepozoruje.

Po špatných zkušenostech s rakouskou vládou i zahraniční politikou, s níž se seznámil jakožto člen Říšské rady, mění Masaryk svůj původní názor, že bude možné Rakousko-Uhersko reformovat do moderní federace, svazku autonomních zemí. Naopak začíná promýšlet možnost vystoupení českého národa z Rakousko-Uherska.

Masaryk kolem roku 1910. FOTO: Publisher - New York : New York Times, Co. / CC / volné dílo
Masaryk kolem roku 1910. FOTO: Publisher – New York : New York Times, Co. / CC / volné dílo
reklama

Do prázdna, s holýma rukama

Už na podzim 1914 se proto Masaryk vydává na kratší cesty do západní Evropy, a to kvůli předávání tajných dokumentů i získávání na domácí půdě těžko dostupných informací.

V prosinci se vypraví do Itálie a odtud do Švýcarska, kde ho zastihne varování přátel, že je na něj v Rakousko-Uhersku vydán zatykač pro jeho protistátní postoje, ať se tedy určitě nevrací domů. Rozhoduje se proto uchýlit do exilu.

Doma zanechává vybudované postavení i rodinu a odchází, jak říká, „do prázdna, s holýma rukama“.

Boj proti habsburské nadvládě

Předtím ale pronáší dne 6. července 1915 na univerzitě v Ženevě svůj slavný projev k pětistému výročí upálení mistra Jana Husa, ve kterém vyhlašuje boj habsburské nadvládě slovy: „Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat.

Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem.“ Následně se v blízkém Chamonix pod Mont Blancem setkává se slovenským politikem Milanem Rastislavem Štefánikem (1880–1919). Oba bojují za stejnou věc.

Podle sicilské mafie, ke které Masaryk chová obdiv pro její organizovanost a schopnost utajení, nazývá vzniklou odbojovou organizaci Mafie. Své přátele v Čechách označuje za „mafiány“. To oni se stanou hnací silou odboje za podpory Masaryka z exilu.

Busty Masaryka a Štefánika v Košicích. FOTO: Marian Gladis / Creative Commons / CC BY-SA 3.0
Busty Masaryka a Štefánika v Košicích. FOTO: Marian Gladis / Creative Commons / CC BY-SA 3.0

Nekorunovaná hlava českého odboje

V září 1915 emigruje za Masarykem i Edvard Beneš a oba přesídlí do Francie, kde se k nim připojí i Štefánik. Československé akce v Paříží svěřuje Masaryk Benešovi a sám se přesouvá do Londýna.

Jeho pověst neohroženého bojovníka proti autoritářství a antisemitismu mu otvírá dveře do krajanských spolků, židovských společenství i redakcí vlivných časopisů. Brzy se tak stává nekorunovanou hlavou českého odboje.

Záhy je mu však jasné, že má-li o hodnotě samostatného Československa přesvědčit i hlavy států, musí se opřít o reálnou sílu.

Příjezd Masaryka do Paříže (1916). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo
Příjezd Masaryka do Paříže (1916). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo

Československé legie

Po únorové revoluci proto přesídlí do Ruska, kde se podílí na sestavení československých legií z řad českých a slovenských přeběhlíků a zajatců i Čechoslováků žijících v Rusku.

Po bitvě u Zborova v roce 1917, kde legie zaznamenají mimořádný úspěch, se Masarykovi daří vybudovat více než padesátitisícovou armádu. Její členové ale musejí čas od času bojovat proti svým krajanům, stojícím na straně Rakousko-Uherska.

Když v témže roce vstupují do bojů i Spojené státy americké, je Masarykovi jasné, že o budoucím uspořádání Evropy se bude rozhodovat právě tam.

Návštěva Masaryka u legionářů v Babrujsku (1917). FOTO: RodionDenisov1161 / CC / CC BY-SA 4.0
Návštěva Masaryka u legionářů v Babrujsku (1917). FOTO: RodionDenisov1161 / CC / CC BY-SA 4.0

O české otázce rozhodnou Američané

A tak se vydává přes Sibiř a Japonsko do USA, aby se tam dne 19. června 1918 pokusil přesvědčit prezidenta Woodrowa Wilsona (1856–1924) o možné přeměně rakouské monarchie ve svazek svobodných národních států.

Válka se postupně vyvíjí směrem k porážce Rakousko-Uherska a Německa. Dne 14. září 1918 proto vzkazuje rakousko-uherský císař Karel I. (1887–1922) americkému prezidentovi Wilsonovi, že je ochoten jednat o podmínkách příměří.

O dva dny později vydává Národní manifest, slibující federalizaci Rakousko-Uherska. Na to je však již pozdě.

Masaryk čte 26. října 1918 ve Filadelfii Washingtonskou deklaraci. FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo
Masaryk čte 26. října 1918 ve Filadelfii Washingtonskou deklaraci. FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo

Masarykova Washingtonská deklarace

Masaryk zasílá 17. října prezidentu Wilsonovi Prohlášení nezávislosti československého národa, později označované jako Washingtonská deklarace.

Dne 18. října změní prezident Wilson svoje dosavadní stanovisko a prakticky umožňuje vznik samostatného Československa, když císaři Karlovi odpovídá, že mír bude možný jen za podmínky uznání samostatnosti Čechoslováků a Jihoslovanů.

K vyhlášení samostatného Československa dochází dne 28. října 1918. Údajně k tomu mohlo dojít o den dříve, ale to byla neděle a Masaryk chtěl, aby o události hned informovala světová média.

Prezident se vrací domů

Československo je mezinárodně uznáno jako samostatný stát ještě předtím, než dojde k úplnému rozpadu Rakousko-Uherska. Masaryk se dne 14. listopadu 1918 stává jeho prvním prezidentem. Do vlasti se z USA vrací spolu s dcerou Olgou na lodi Carmania.

Přes Británii, Francii, Itálie a Rakousko. Čerstvě vytyčené československé hranice překračuje 20. prosince 1918 v Horním Dvořišti, o den později se přesune do Prahy, kde ho po vystoupení z vlaku na Wilsonově náměstí čeká slavnostní přivítání.

Prezident Masaryk s chotí (1920). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo
Prezident Masaryk s chotí (1920). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo

Slavnostní přivítání v Praze

Projev přednáší spisovatel Alois Jirásek (1851–1930). Masarykova cesta pak pokračuje triumfální jízdou vozem Laurin &

Klement 200 řady S, což je dle prezidentových slov dopravní prostředek nový a demokratický, přes Václavské náměstí k lodžii Národního divadla, odkud zazní slavnostní fanfáry ze Smetanovy opery Libuše, a dále přes zaplněné Staroměstské náměstí na Malou Stranu, kde ve Sněmovní ulici složí slib prezidenta republiky.

Spor o rukopisy

Ačkoliv je nyní národem milován a označován za prezidenta-osvoboditele a „tatíčka“, ne vždy tomu tak bylo. Hned dvakrát byl dokonce označen za vlastizrádce. Poprvé k tomu došlo při sporu o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského.

Masaryk roku 1886 zveřejnil v časopise Atheneum, který založil, příspěvek filozofa Jana Gebauera (1838–1907), zpochybňující jejich pravost, a sám jej doplnil vlastní statí.

Oba rukopisy přitom obsahovaly české básně, písně a zpěvy spadající do raného středověku a měly dokázat, že česká literární tvorba má své kořeny v ranější době, než se dosud předpokládalo.

Zrádce národa

Národní obrozenci včetně spisovatelů, jakými byli Jan Neruda či Eliška Krásnohorská, značili Masaryka za vlastizrádce, když pravost rukopisů zpochybnil a žádal jejich vědecké zkoumání.

Vznikaly o něm hanlivé básničky a spor o několik let posunul jeho jmenování řádným profesorem pražské univerzity. Rovněž se musel vzdát redigování Ottova slovníku naučného. Nakonec se však prokázalo, že rukopisy byly opravdu podvrhem.

Karikatura z doby Hilsneriády (1900). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo
Karikatura z doby Hilsneriády (1900). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo

Hilsneriáda a vlastizrádcem podruhé

Podruhé byl za vlastizrádce označen, když se zastal Žida Leopolda Hilsnera ve věci vraždy švadleny Anežky Hrůzové. Ta byla dne 29. března 1899 nedaleko Polné, kde pracovala, napadena zezadu, přiškrcena provazem a podřezána.

Z její smrti byl obviněn Hilsner, a to na základě středověké pověry, že Židé vraždí děti či panny a jejich krev přidávají do macesů k oslavě svátku Pesach.

Masaryk se Hilsnera zastal – jeho náklonnost k Židům byla ostatně celoživotní, podporoval sionismus i vznik židovského státu – a žádal obnovení procesu. Za to si vysloužil ostré kritiky, na jejichž základě chtěl dokonce opustit Čechy a odstěhovat se do Ameriky.

Trest smrti za velezradu

Nakonec to na radu manželky Charlotty neudělal, a naopak se zasloužil o vznik Československa a stal se uctívaným prezidentem.

K tomu však vůbec nemuselo dojít, protože dne 6. prosince 1916 byl ve Vídni v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti za velezradu, vyplývající z jeho protistátní činnosti. Díky rozpadu Rakousko-Uherska naštěstí trest nebyl nikdy vykonán. V exilu strávil Masaryk čtyři roky.

Masaryk s dcerou Alicí (1929). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo
Masaryk s dcerou Alicí (1929). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo

Čtyřikrát prezidentem

Dne 27. května 1920 je prezidentem Československa zvolen podruhé. Na všesokolský slet na Letnou přijíždí prezident, jako správný sokol, na svém koni Hektorovi. Počátkem následujícího roku překonává život ohrožující trombózu.

O dva roky později umírá jeho milovaná manželka Charlotta, role první dámy se ujímá Masarykova starší dcera Alice. V květnu 1927 je zvolen prezidentem potřetí.

Počtvrté pak v květnu 1934, a to i přes svůj špatný zdravotní stav, který mu již nedovoluje jezdit na koni, „sokolovat“ ani úřadovat, jak byl zvyklý. Proto se v prosinci 1935 rozhodne abdikovat.

Masaryk se svými dětmi (1935). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo
Masaryk se svými dětmi (1935). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo

Poslední rozloučení

Jeho poslední veřejné vystoupení se uskutečňuje 4. července 1937 při oslavách výročí bity u Zborova na stadionu na Strahově, který za nadšeného jásotu davů objede několikrát v otevřeném automobilu, aby svým Pražanům naposledy zamával šátkem.

Umírá pak 14. září 1937 po zánětu plic. Jeho tělo je nabalzamováno a vystaveno hned 15. září na zámku v Lánech. Ačkoliv není tato informace zveřejněna, během 24 hodin se na něj stihne přijít podívat na 60 000 lidí.

Večer 17. září je pak jeho rakev uzavřena a ostatky převezeny na Pražský hrad, odkud je vypraven oficiální státní pohřeb. Ten se koná v úterý 21. září 1937 za zvuku Svatováclavského chorálu z Plečníkovy sloupové síně Pražského hradu a trvá více než 9 hodin. Ukončen je za modlitby Otčenáš uložením Masaryka do hrobu na lánském hřibově.

Politici na Masarykově pohřbu (1937). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo
Politici na Masarykově pohřbu (1937). FOTO: neznámý autor / CC / volné dílo
Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Plastové lžičky jako z filmu Pelíšky: Materiál, který dobývá svět, ale v horké kávě má namále
Najdeme je prakticky všude. Plastové lžičky.  V kuchyni, koupelně, autě, nemocnici i v moři. Umělá hmota se stává jedním z největších vynálezů moderní civilizace, ale také její pořádnou ekologickou noční můrou. Jejich historie přitom začíná v době, kdy ještě nikdo netuší, že jednou bude plastová lžička symbolem české filmové nostalgie a že některé umělohmotné výrobky […]
Historie
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Historie
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Historie
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
historie
9. 9. 9: Den krvavé bitvy v Teutoburském lese
Vzduchem zasyčí podivný zvuk. Několik vojáků se ohledné a vidí, jak se jeden z jejich druhů kácí k zemi. Když otočí hlavou ke stromům, po útočníkovi zbydou jen polámané větve. Než se stačí rozejít, přichází další útok. Nikdo z nich se z temného hvozdu nedostane živý. Město Bramsche leží na severozápadě Německa, jeho součástí je také bývalá víska Kalkriese. […]
Když kalendář zčerná: Co dějiny skutečně přinášejí v pátek třináctého?
Zatčení templářů, výbuch kosmické lodi, havárie obřího letadla i potopení luxusní výletní lodi. Pátek třináctého má v historických kronikách několik mimořádně dramatických zápisů. Člověk skoro získává dojem, že si osud právě na toto datum schovává ty nejhorší scénáře. Jenže vedle tragédií se odehrávají také překvapivé, kuriózní a dokonce radostné události. Pojďme se podívat, co se […]
Žena, která ovládla desetitisíce pirátů. Čínská královna moří porazila císařské loďstvo
Představte si ženu, před kterou se třásli obchodníci, kapitáni i císařští admirálové. Na počátku 19. století ovládá Čeng Š jednu z nejmocnějších pirátských konfederací v dějinách. Pod její velení spadají tisíce lodí a podle často uváděných odhadů až 70 tisíc mužů. Přesto její příběh nekončí popravou ani porážkou. Dokáže vyjednat podmínky, o jakých se většině […]
Když se ženy vydávají do školy: Vzdělání jako cesta ke svobodě
Ještě před dvěma staletími se vzdělání žen považuje spíše za zbytečný přepych než za samozřejmost. Dívky se mají naučit vést domácnost, vychovávat děti a být dobrými manželkami. Myšlenka, že by mohly studovat matematiku, právo nebo medicínu, vyvolává údiv, někdy dokonce pohoršení. Přesto se postupně objevují odvážné ženy, které chtějí pravidla změnit. První důležité kroky přicházejí […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz