Mileva Maričová Einsteinová v sobě nezapře žárlivost, kterou Alberta velmi dráždí.
Když Einstein dostane v roce 1909 místo profesora teoretické fyziky na curyšské univerzitě ozve se mu k Milevině velké nelibosti dávná láska Anna Mayerová-Schmidová.
Mileva Maričová (1875–1948) si neváhá stěžovat Anninu manželovi. I syn Hans Albert, který se později stane profesorem na Kalifornské univerzitě v Berkeley, ví, jaké bouře citů je matka schopná.
„Byla typická Slovanka, schopná silných negativních emocí, a jakmile byla jednou zraněna, neuměla odpustit,“ uvádí.
Když v roce 1911 získává Albert Einstein (1879–1955) místo profesora v Praze, Mileva ho následuje, ale svoji nespokojenost si bere s sebou.
Zatímco on si užívá svých vědeckých úspěchů a společenských kontaktů, ona sedí s dětmi mezi čtyřmi stěnami. Albert už má manželky dost.
Stačí jedno setkání s jeho živočišnou sestřenicí Elsou Loewenthalovou (1876–1936) a v roce 1912 požádá o rozvod. K faktické rozluce ale dojde až po sedmi letech. Mileva se pak stará o duševně nemocného mladšího syna Eduarda.
Nepravdivé mýty
Existuje řada mýtů o tom, jak krutě se Albert k Milevě zachoval, ale není to pravda. Potvrzuje to Hanoch Gutfreund, profesor na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, který v roce 2006 komentoval Einsteinovu korespondenci.
„Nově zveřejněné listy dokládají, že Milevě pravidelně psal a svěřoval se jí. I když se s ní později rozvedl, velice s ní soucítil a litoval ji.“ Zkrátka když nějaká žena chce, aby jí byl Albert věrný, má smůlu. K životu a svému bádání prostě potřebuje svobodu.
Čím Elsa Alberta uhrane? Sice postrádá Milevino vzdělání, inteligenci a rozhled, ale je svobodomyslná a nad manželovými nevěrnickými eskapádami jenom velkoryse mávne rukou.
A že jich je požehnaně, o tom svědčí Albertova bohatá korespondence, v níž figuruje spousta ženských jmen. Elsa také dohlíží na to, aby měl manžel klid na své vědecké bádání.
Zahoří láskou
V roce 1921 získává Albert Nobelovu cenu za fyziku jako ocenění své dosavadní práce, především teorie relativity. Postupně se ale nad svobodným evropským světem, který tolik přeje rozvoji vědy, začíná smrákat.
Nástup Hitlera k moci v roce 1933 nastartuje represe vůči Židům. Albertovi, který toho času pobývá v Berlíně, je jasné, že odsud musí rychle zmizet. S Elsou proto už v roce 1933 emigruje před nacisty do Ameriky. Tam Einstein najde novou lásku.
Zahoří náklonností k Rusce Margaritě Koněnkovové. Jak se k ní dostane? Úkolem jejího chotě, sochaře Sergeje Timofejeviče Koněnkova (1874–1971), je vymodelovat Albertovu bustu.
Když Elsa v roce 1936 zemře, už není potřeba vztah tajit. Oficiálně se k sobě hlásí.