Celé to začne ráno dělostřeleckou kanonádou a poté útokem švédských pěšáků. Rachot střelby je ohlušující, štiplavý dým střelného prachu halí údolí v blízkosti Lützenu do husté mlhy. V té chvíli se švédský král rozhodne k útoku. Jenže je to jeho poslední jízda.

Střet jako takový skončí nerozhodně, ale zohavená a okradená mrtvola Lva severu nakonec vavříny přiřkne nepříteli.

Bitva, která se odehraje 16. listopadu 1632, je jedním ze zlomů třicetileté války. Umírá zde zkušený válečník, král Gustav II. Adolf (1594–1632).

Je to jen pár let zpátky, kdy se s armádami vylodí v severním Pomořansku, aby bojoval za zájmy protestantů ve válkou zmítané Evropě.

Jeho smrt je těžkou ranou celé zemi, ale mnohem víc pro jeho malou dcerku.Kristina Švédská (1626–1689) se nenarodí do radostných poměrů spořádané rodiny.

Král očekává dědice trůnu, a když se děvče narodí, pláče nečekaně hlubokým hlasem a husté tmavé vlasy v první chvíli zmatou i zkušenou porodní bábu. „Narodil se následník trůnu!“ jásá král a v té chvíli nikdo nenajde odvahu mu sdělit, že je to omyl.

Král Gustav nakonec dcerku přijme a vydupe si, že se může stát následnicí trůnu. Matka se přes toto zklamání přenést nedokáže a dlouhá léta projevuje vůči dceři nenávist a odpor.

Když Kristina spadne ze schodů a stane se částečným mrzákem, ona se tomu jenom směje. Jakýsi „smír“ přinese až otcova smrt.

Místo panenky na spaní mrtvý tatínek

Marie Eleonora Braniborská (1599–1655) je totiž citově závislá na svém muži. Když přivezou jeho mrtvolu, nechá rakev uložit vedle své postele.

Každou noc je její víko otevřeno a ona svého manžela líbá na dobrou noc, jeho srdce ve zvláštní schránce je umístěno nad postel šestileté Kristiny. Trvá téměř rok, než královská rada dokáže tuhle posedlost ukočírovat.

Matka je odsunuta na vedlejší kolej, Kristina se dočká výchovy u své tety. Zde ji ale podle poslední vůle krále učí zejména chlapeckým dovednostem – třeba i šermu a jízdě na koni.

Kristina se učí ráda – ostatně učení je jednou z mála cest, jak uniknout trýznivému smutku své matky.

„Musíte mít manžela, výsosti!“ naléhají na ni její rádci. Kristina vědoma si svého závazku nakonec souhlasí a jako svého vyvoleného určí bratrance Karla X. Gustava (1622–1660), se kterým si rozumí už od dětství.

Šikovnou politikou docílí toho, že je králem jmenován ještě před tím, než dojde ke svatbě. A jakmile má mladík trůn jistý, Kristina abdikuje. Je to pro zemi nečekaný šok. Teď už bývalá královna odjíždí do Holandska a později do Francie. Pro své poddané má přichystaný ale mnohem větší skandál.

Přestup století

„Kristino, křtím tě ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého,“ zní kaplí v prosinci 1654, kde je přítomno jen několik málo vyvolených. Křest je tajný, teprve o rok později dojde k veřejnému přiznání víry v rakouském Innsbrucku.

Pro celou Evropu je to neskutečná senzace – a zejména katolíci jásají, protože na jejich stranu se přidala dcera největšího ochránce protestantů. Vítězná cesta plná ovací a nadšení Kristiny končí v Římě, kde ji přijme sám papež. Začíná nový život ve světě, kde se takové nové začátky neodpouští.

Trhlinu na neposkvrněné pověsti katolické královny přináší nejenom její kulturní život – Kristina mnohem raději chodí do opery nebo do divadla než do kostela.

Ale také ji mnohem více než víra zajímá politika – když se uvolní Neapolský trůn, vrhne se plnou silou do snahy jej získat pro sebe. „Mohla bych být opět královnou,“ pomyslí si. Ale její snahy nevyjdou, naopak si znepřátelí řadu svých dosavadních přátel.

Neumírá ani v zapomnění, ani v bídě, ale zdaleka nenaplní všechny sny a vize, které z ní dělají velmi zajímavou osobu té neklidné doby.