Dětství v idylické souhře obou rodičů, o tom si může budoucí císař Karel IV. nechat jenom zdát. V mládi mu jednou na cestách dokonce jde o život.
Pohodové dětství budoucí český král a římský císař Karel IV. (1316–1378) nezažije.
Jeho otec, český král Jan Lucemburský (1296–1346), v něm vidí konkurenci už jako v malém dítěti, proto ho oddělí od matky Elišky Přemyslovny (1292–1330). Internuje ho nejdříve na hradě v Lokti a později na Křivoklátě.
Jeho poslední setkání s matkou proběhne v roce 1323, krátce předtím, než zamíří do Francie. Když znovu zavítá do Čech, Eliška už je mrtvá. S otcem má po celý život napjaté vztahy, panuje mezi nimi rivalita.
Zachrání se na mši
Poprvé jde Karlovi o život na jaře roku 1331 v italské Pavii, kde zastupuje otcovy zájmy. Později svůj zážitek popisuje:
„O velikonoční neděli, to jest třetí den po mém příjezdu, byla otrávena má družina a já, chráněn boží milostí, unikl jsem otrávení, protože veliká mše byla sloužena dlouho a já při ní přijímal;
proto jsem nechtěl jíst před mší.“ Před smrtí ho uchrání zbožnost, zatímco on raději vyrazí do kostela, jeho družina má hlad a chce se nasnídat.
Do jídla přidali jed
V bolestech pak umírá jeho stolník Šimon z Kailu, hofmistr Jan z Bergu i další. Karel nechá zajmout muže, který se ochomýtá kolem jejich stolu a snaží se vzbudit dojem, že je němý.
Zajatec po třech dnech mučení konečně přizná, že ho najal Azza Visconti z Milána, aby jeho družině přidal do jídla jed. Důvodem jsou intriky a boj o moc.
