Přijít na svět v rodině dokonalého Tomáše Garrigua Masaryka není snadné. Jako svůj vzor ho vnímají všechny jeho děti včetně syna Jana. Ten proti tomu protestuje poněkud bonvivánským chováním.
Neudělá ani maturitu a chce hledat štěstí v Americe. Tam se ale Janu Masarykovi (1886–1948) příliš nedaří. Nemůže najít dobrou práci, vydělává zlomek toho, co by si představoval.
Matku Charlottu Garriguovou (1850–1923) prosí o pomoc a ta ho tajně, bez manželova vědomí, podporuje.
Láska navzdory
Miluje kvalitní alkohol, dobré jídlo, krásné ženy a s veselou společností dokáže prohýřit noc. Jak říká John O. Crane, americký poradce československého prezidenta pro záležitosti anglicky mluvících zemí:
„Nevycházel jsem z úžasu, kolik toho dokázal vypít za jediný večer nebo kolik večerů po sobě, aniž si pokazil svůj elegantní vzhled.“ Přesto nebo možná právě proto se Jan stává uznávaným diplomatem.
Dokáže bavit společnost a při té příležitosti se dá vyřešit lecjaký diplomatický oříšek.
Jan podlehne lásce k Johnově sestře Frances Craneové-Leatherbeeové (1887–1954), jenže ta je vdaná, a i když se rozvede, Masarykovi z Janova vztahu nejsou nadšení.
Jan by měl nastoupit jako československý vyslanec v Londýně a rozvedená Američanka v takovém případě není žádoucí manželkou. Navíc i TGM a Charles Crane (1858–1939), otec Frances, si uvědomují, že Jan nebude ideálním manželem.
Během svého prvního pobytu strávil rok v léčebně pro duševně choré s diagnózou mírnější formy schizofrenie. Pár se ale nakonec v roce 1924 vezme.
Světlo ve tmách
Jan v Londýně v kariéře diplomata přesto uspěje. Skvěle šíří dobré jméno nové československé republiky. Zlom ale nastává v okamžiku, kdy Frances potratí společné dítě. Masaryk řeší situaci alkoholem, Frances je pořád na cestách.
V roce 1930 se Jan zhroutí a dochází k rozvodu. Jeho další osudovou ženou se stává americká spisovatelka Marcie Davenportová (1903–1996). Poprvé ji uvidí v listopadu 1941 v USA už jako ministr zahraničí čs.
exilové vlády, kterým se stal v roce 1940. I ona je ale vdaná.
Rozvede se v roce 1944. Jan v době války představuje svými proslovy „Volá Londýn“ na vlnách rozhlasové stanice BBC světlo pro obyvatele protektorátu Čechy a Morava, kteří jeho relace navzdory zákazu poslouchají.
Po válce s nelibostí sleduje jako ministr zahraničí rostoucí moc komunistů a jenom těžko se smiřuje s orientací země na Sovětský svaz. Ráno 10. března 1948 najdou jeho tělo na nádvoří Černínského paláce. Existují tři verze události:
nešťastná náhoda, když spadl při pokusu utéct po okenní římse, sebevražda a vražda (vyhození z okna). Kriminalisté ale v roce 2021 případ odložili, protože se jim okolnosti tragické události nepodařilo objasnit.
