Střelba na univerzitě v Austinu byla více než jen krvavý čin. Byla to událost, která navždy poznamenala životy mnoha lidí a ovlivnila americkou společnost.

Kolik lidí doplatí na otřesný zločin?

Proč? Tohle jediné slovy se honí hlavou obyčejným Američanům, stejně jako zkušeným odborníkům. Proč se nadějný a schopný mladík s perspektivní budoucností dopustil tak nepochopitelného činu? Pitva potvrdí, že se mu v lebce rozpínal nádor mozku.

Neuropatolog, který rozsah onemocnění prozkoumá, se kloní spíše k názoru, že Whitmanův přerod v nemilosrdného popravčího sama zákeřná choroba nezpůsobila.

Členové lékařské komise, složené z neurochirurgů, psychiatrů, patologů nebo psychologů, ale o něco později tento závěr poupraví. I oni si ale myslí, že souvislost mezi rakovinou a zabijákovými činy není a nikdy nebude zcela jasná.

Rakev pokrytá vlajkou

Ironickou tečku za Whitmanovým životem představuje fakt, že během pohřbu v Lake Worth 5. srpna 1966 zakryje jeho rakev americká vlajka. Mnohé to možná šokuje, pravdou však je, že mladík na to má nárok s ohledem na službu u námořní pěchoty.

Co se týče vyhlídky na věži, odpovědní úředníci se rozhodnou ji uzavřít.

Naprosto bezcitný útok s 16 mrtvými a 31 zraněnými přispěje ke vzniku elitních zásahových týmů, které vejdou ve všeobecnou známost pod zkratkou SWAT. Zároveň donutí prezidenta Lyndona B. Johnsona, aby volal po větší kontrole zbraní.

Kdo si zahraje hlavního „hrdinu“?

Zprávy o střelbě okamžitě zaplní přední stránky amerických novin. Záběry z hrůzu nahánějícího masakru se míhají na televizních obrazovkách. Lidem naskakuje husí kůže. V průběhu následujících let se Whitmanův příběh stane inspirací pro nespočet umělců.

Už v roce 1968 vznikne na motivy reálných událostí film Terče, o sedm let později si v jiném snímku s názvem Smrtící věž zahraje zabijáka s bolestmi hlavy slavný Kurt Russell.

Na vyhlídku jen po objednání

Vrchol budovy, na jejíž fasádě jsou stále patrné stopy po ohnivých polibcích střel, zůstane nepřístupný veřejnosti do roku 1968. Následuje série sebevražd, která vede v roce 1974 k opětovnému uzamčení vyhlídky, a to až do září 1999. V současné době se každý zájemce o návštěvu nejvyššího patra věže musí dopředu objednat a podrobit se důkladné bezpečnostní prohlídce.

Toho dne jsem přišel o tátu!

Krvavé řádění ze srpna 1966 zasáhne do života mnoha lidem. Patří mezi ně nejen oběti a jejich nejbližší, ale i hrdina okamžiku – Allen Crum. Jeho syn David, kterému bylo v inkriminované době pouhých 13 let, si dobře pamatuje, jak moc se milující otec změnil.

„Bylo na něm vidět, že prožil něco traumatického. Od té chvíle jsme měli pocit, že se nám odcizuje. I když byl s námi v jedné místnosti, ve skutečnosti se nacházel tisíc mil daleko. Toho dne jsem prostě svého tátu ztratil,“ zoufá si už dospělý muž.

Vraždí i po smrti?

Důstojníku McCoyovi je v roce 1998 diagnostikována posttraumatická stresová porucha. Podle odborníků před lidskou duši sahají její kořeny až do kritických okamžiků před více než 30 lety.

V listopadu 2001 zemře po vleklých zdravotních komplikacích David Gunby. Tento muž sice masakr jako takový přežil, žhavý kov mu ale vážně poškodil jedinou zdravou ledvinu.

Koroner okresu Tarrat do oficiální pitevní zprávy jednoznačně uvede, že muž skonal v důsledku vraždy. Dá se tak říct, že se jedná o zabijákovu poslední oběť.