Kat se zle usmívá. „Nejdřív ti svážu ruce za zády,“ vysvětluje, aby zajatce rozmluvil ještě dřív, než mučení začne. „A pak tě vytáhnu na laně do vzduchu.

Tvoje tělo se stane vlastním nástrojem bolesti.“ Zajatec je vyděšený, ale jenom zběsile vrtí hlavou. „Jsem nevinný,“ křičí. Nikdo ho neslyší. Ani když ho kat poté zvedne do vzduchu a strach vystřídá skutečná bolest.

Když ani po dlouhém mučení Niccolò Machiavelli (1469–1527) nic nepřizná, je propuštěn. A vyhnán. Právě tenhle okamžik ale může za to, že se sice z šikovného, ale prakticky nevýznamného úředníka a politika, stane muž, který vstoupí do dějin.

Narodí se v roce 1469 jako syn právníka. Rodina je sice vážená, ale nijak bohatá ani významná. Přesto se Machiavellimu dostane kvalitního vzdělání, nos má zabořený v dílech antických filosofů.

„Poznání je moc, a knihy budou tvé nejcennější zbraně,“ pobízí ho otec. Mladík tedy studuje a čte, zatímco v ulicích Florencie probíhá téměř neustále politické drama o přežití. Díky svému vzdělání se Machiavelli naučí v téhle džungli přežít.

Vzestup k moci

Je mu devatenáct, když dojde k dalšímu politickému převratu, a tehdy do služeb florentské republiky vstupuje i Machiavelli. Jeho ostrý intelekt a schopnost analyzovat politické situace rychle upoutají pozornost mocných. Stává se diplomatem i politickým rádcem.

Cestuje po Evropě, setkává se s vladaři, získává cenné poznatky o fungování mocenských struktur. Jeho pověst roste, ale s ní i závist a nedůvěra jeho politických rivalů. Ale během pár let dojde k dalšímu převratu, který znamená i Machiavelliho pád.

K moci se vrací Medicejové a čistí město od nepřátel. Schopný úředník předchozí vlády je dobrým terčem. Přestože proti němu nejsou konkrétní důkazy, je zbaven všech svých funkcí a zavřen do vězení.

Podroben je mučení metodou strappado, ale protože nemá co říct, nic neřekne a je propuštěn. Nicméně tenhle okamžik bolesti a zoufalství a bezmoci jsou obrovským zlomem jak v jeho kariéře, tak i v životě.

Na samotě u lesa

„Musíš opustit město. Ale nesmíš za hranice florentského území,“ dostává ultimátum a tak odchází na venkovské sídlo v Albergaccia u San Cascania.

Uprostřed krásné krajiny, daleko od ruchu města, a v rodinném kruhu, přemýšlí o proměnlivosti osudu a o krutosti politické moci. Sedá k pergamenu a píše svá nejvýznačnější díla. Kromě několika novel a komedií napíše zejména Vladaře.

Knihu, která navždy změní pohled na politiku a moc, a která je plná realistických postřehů o vládnutí, vůdcovství a lidské povaze. Poprvé zde například zmiňuje pojem stát.

Přestože je zpočátku kontroverzní, a ocitá se dokonce na vatikánském seznamu zakázaných knih, stává se klíčovým dílem politické literatury a prakticky návodem pro budoucí absolutistické vládce.

Během práce na textech se snaží získat omilostnění a po pár letech se skutečně smí vrátit do Florencie. Stává se kronikářem a poslední roky života tráví sepisováním několikasvazkové kroniky.

Jenže sotva má naději získat zpátky významnější úřad, Medicejové padnou a Machiavelli je opět odstaven. Umírá na žaludeční vředy a duševně zlomený a zneuznaný. Teprve následující staletí z něj udělají muže, kterým celý život chtěl být.