Král Mínós uznale pokyvuje hlavou. Stavitel Daidalos mu právě předložil návrh labyrintu, ve kterém se ztratí každý smrtelník. Ten se má časem stát domovem Mínótaura, bestie s býčí hlavou a lidským tělem…

Ostatně, jde o králova levobočka – královna Pásifaé se coby pomstu bohů za to, že jej král neobětoval, poblázní do posvátného bílého býčka. Ten před ní zprvu utíká, Daidalos ale vymyslí plán: Dutou sochu krávy potaženou kůží, ve které se může královna schovat.

Za tuhle zradu bude vrchní stavitel i se svým synem uvržen do labyrintu jakbysmet. Zázračné dílo z kamene, palác známý jako Knóssos, můžete v ruinách navštívit i dnes.

Pád civilizace. Ale proč?

Už v letech kolem 7000 př. n. l. tu rostou malé aglomerace a ve 3. tisíciletí před Kristem je Kréta, 5. největší ostrov ve Středozemním moři, jedním z center vyspělé mínojské civilizace a námořní velmocí své doby.

Pokud bychom se na chvíli ponořili do starověku, uvidíme zdejší krajinu porostlou cypřišovými a cedrovými lesy. Místní lidé vyrábějí bronz, vynikají v obchodování a stavitelství… Ale mezi lety 1470 až 1450 př. n. l. jako lusknutím prstů tato kultura upadá.

Proč? V tom není jasná shoda dodnes. Jeden ze scénářů počítá s ničivou erupcí sopky Théry (Santorini) kolem roku 1560 př. n. l., která vyvolá tsunami a zemětřesení. Mínojská civilizace se z ní zcela nevzpamatuje.

Řada archeologů se ale přiklání spíš k tomu, že mínojská civilizace po erupci znovu povstane a tečku za její existencí udělá až po roce 1450 př. n. l. vpád Achájů z řecké pevniny.

Těm se jinak také říká Mykénové – a od té chvíle vládne na Krétě mykénská kultura. Roku 1425 př. n. l. padne i palác v Knóssu. Lidský faktor za tím ale nehledejme, může za to zřejmě živelná katastrofa.

Kde se vzala báje o labyrintu?

Palác v Knóssu je nejčastěji ztotožňován s proslulým Daidalovým labyrintem. Vždyť má na 1000 místností a nespočet chodeb, co je spojují! Později je rozdělen do čtyř několikapatrových křídel s centrálním náměstím.

V tomto správním centru minojské kultury skutečně zabloudí kde kdo. Kromě skladů tu jsou místnosti, které lze bez skrupulí označit za kanceláře, a samozřejmě byty vybavené vodovodem a koupelnou s odvodem do stoky.

Nechybí zobrazení býků a jejich plastiky – bývali tu posvátní. Odtud vznikne pozdější báje o labyrintu a nestvůře. Mezi nálezy nechybí ani množství hliněných destiček. Co je na nich napsáno? To je další z mnoha záhad Kréty…

To rozluštíme raz – dva…

Říká se jim lineární písmo A a B. To s označením B se používá ve 14.–12. století př. n. l. hlavně pro byrokracii. Na západním pobřeží Peloponéského poloostrova, v Pylu, jím píše 45 písařů a v Knóssu 66. Zanedbatelný počet, že?

Dochová se od nich ale téměř 6000 tabulek. Lineární písmo B se dočká rozluštění v 50. letech minulého století. Všem je jasné, že písmo A používané v letech 2500 až 1450 př. n. l., které je písmu B velmi podobné, vydá svá tajemství vzápětí.

Jenže – to se nestane! Dešifrované části totiž v celku nedávají smysl. Ze 70 znaků označujících slabiky známe dnes polovinu. To na rozluštění tabulek nestačí.

Pokud by se vám chtělo podumat nad záhadami písemných památek Kréty, nezapomeňte si k tomu přibrat disk pocházející z mínojského paláce ve Faistu. Vyhotoven je asi v 2. tisíciletí př. n. l. z pálené hlíny. Najdete na něm spirálovitě otisknuté znaky.

Co znamenají? To dodnes nikdo netuší!