Panenka Barbie se původně zrodila proto, aby byla pro malé holčičky vzorem úspěšné ženy. Měla jim umožnit si při hře představovat různé možnosti budoucí kariéry.
Píšou se 50. léta 20. století a Američanka Ruth Handlerová (1916–2002) není spokojená s výběrem hraček pro svoji dceru.
Vadí jí, že zatímco její syn si při hře může představovat, že je hasičem, lékařem, nebo třeba astronautem, děvčátka mají k dispozici jen panenky v podobě miminek, které je připravují na budoucí roli matky.
Jediná panenka s dospělým vzhledem, která v té době byla dostupná, byly vystřihovánky z papíru, jež se ale rychle opotřebovaly.
A protože Handlerovi spoluvlastnili firmu Mattel, která už v té době vyráběla dětské hračky, rozhodla se Ruth svoji vizi panenky, která by pro malé holčičky mohla být dospělým kariérním vzorem, uskutečnit. Narazila ale na odpor.
Její manžel i další spolumajitel firmy, Harold Mattson, si mysleli, že by si děti nehrály s panenkou, která má prsa.
Inspirace ze Švýcarských Alp
Při rodinném výletu po Evropě v létě 1956 si ale Ruth Handlerová ve výloze švýcarské trafiky všimla právě takové panenky, jakou si pro své dcery vysnila. Byla to panenka Bild Lili, jejíž předlohou byla postavička z komiksu v novinách Bild Zeitung.
Lily se svými bujnými křivkami ale byla spíše vtipným dárkem pro muže než hračkou pro děti. Ruth ale vytušila příležitost.
Když se Handlerovi vrátili z Evropy, Ruth se rozhodla svoji vizi „dospělé“ panenky prosadit za každou cenu, a tak se 9. března 1959 zrodila Barbie, plným jménem Barbara Millicent Robert. Hračka byla pojmenovaná po její dceři.
Barbie původně neměla u zákazníků úspěch
Přestože měla panenka Barbie představovat ženskou verzi amerického snu, nevyráběla se v USA, ale v Japonsku, kde byly náklady na výrobu levnější. První Barbína měla černo-bíle pruhované plavky a blonďaté nebo hnědé vlasy sepnuté do copu.
Stála tři dolary a během prvního roku se jich prodalo zhruba 300 000. Více než polovina zákazníků firmy Mattel ale o panenku nejevila zájem. Zdrcená Ruth Handlerová poslala telegram do Japonska, aby snížili výrobu o 40 %. Potom se prý zavřela ve svém pokoji a plakala.
Riskantní krok vyvolal mimořádný úspěch
Ruth se ale z neúspěchu brzy vzpamatovala a její bystrý podnikatelský mozek dokázal odhalit novou příležitost. Společnost Disney totiž spustila televizní program pro děti s názvem Mickey Mouse Club a Ruth Handlerová se rozhodla pro riskantní tah.
Nabídla pořadu sponzorství v hodnotě 500 000 dolarů, což tehdy bylo téměř celé jmění firmy Mattel. Výměnou za to se v rámci Mickey Mouse Clubu vysílala reklama, v které si malé holčičky hrály s panenkou Barbie. A dostavil se úspěch. Prodej Barbín vystřelil nahoru a Mattel najednou nestíhal uspokojovat poptávku.
Tato panenka nikdy nemá být matkou
O dva roky později se k panence Barbie přidal i její přítel Ken, který se jmenoval po synovi Handlerových. Barbie se ale nikdy nevdala a nikdy neměla dítě.
Měla totiž být vzorem svobodné úspěšné mladé ženy, jejíž role není definovaná vztahem k manželovi nebo k rodině. Vystřídala mnoho různých profesí od módní editorky přes zdravotní sestru nebo letušku až po kandidátku na prezidenta.
Dokonce byla na trh uvedena i Barbie kosmonautka, a to celé čtyři roky předtím, než lidé poprvé přistáli na Měsíci a 13 let předtím, než ženy dostaly příležitost pracovat jako astronautky v NASA.
V reálném světě by Barbie nemohla existovat
Přesto se ale tato panenka nevyhnula kritice, a to pro její nerealistický vzhled, který se děvčata můžou snažit napodobovat. Kdyby byla Barbína skutečnou ženou, měla by míry 91–46–96 cm, byla by vysoká 172 cm a vážila by 50 kg.
Podle finských vědců by kvůli příliš útlým kotníkům nemohla chodit, její krk by byl příliš tenký a dlouhý, než aby unesl její hlavu, a neměla by dostatečné množství tělesného tuku na to, aby mohla mít menstruaci.
Jsou tedy Barbíny jako vzor pro holčičky prospěšné, nebo naopak? Nejspíš neexistuje jednoduchá odpověď. Jednoznačně se ale staly celosvětově populární hračkou i kulturním symbolem.
