Fotbal, hokej, box nebo tenis jsou sporty, které všichni známe a čas od času se na některé možná i podíváme nebo se jim dokonce věnujeme. Prostě jde o aktivity, které nikoho asi nepřekvapí.

Jenže svět je ve skutečnosti plný mnohem bizarnějších sportů, u kterých budete vrtět hlavou. Tady jsou některé z nich!

DÝŇOVÉ ZÁVODY

Vzhůru na vodu!

První sport, který vám představíme, se rozhodně může ucházet o hlavní cenu pro nejbláznivější aktivitu. Princip je přitom poměrně jednoduchý – sportovci jednoduše nasednou do lodí a závodí v předem vytvořené trati na jezeře nebo řece.

Všechno to má ale jeden očekávatelný háček – Lodě, ve kterých plují, jsou ve skutečnosti obrovské vydlabané dýně.

A tak, zatímco v případě klasických kajaků nebo jiných lodí, většinou sledujeme pořádně rychlou adrenalinovou jízdu, u dýňových závodů se celá záležitost často mění v až groteskní podívanou. Ne všechny dýně totiž plují tak, jak si jejich majitelé představovali. Některé se spíše točí dokola a jiné se velmi brzy změní spíše v dýňové ponorky.

Oblíbená záležitost

Možná se ptáte, kde lze na tento sport, v rámci kterého se na vodu dostanou i 200 kilogramů těžké dýňové lodě, vlastně narazit.

Odpověď zní, že dýňové závody se konají na nejrůznějších místech, především pak v Německu, v Belgii nebo v některých severských zemích. Často jde o doprovodný program k různým dýňovým slavnostem, které mají v těchto zemích poměrně silnou tradici.

A pokud si myslíte, že jde o záležitost jen pár vybraných nadšenců a recesistů, kteří jsou ochotní takovou loď vytvořit a následně se pokusit o téměř nemožný úkol dopravit ji do cíle, opak je pravdou. Třeba v Belgii se těchto závodů často účastní i stovky soutěžících.

ŠACHBOX

Do žebříčku podivných netradičních sportů se rozhodně často dostávají i aktivity, které spojují dvě sportovní disciplíny, jejichž kombinace by asi nikoho nenapadla. Králem těchto sportů není nic jiného než šachbox.

Neuvěřitelně kontrastní disciplína, která byla zprvu jen uměleckým vystoupením. Dnes je nicméně šachbox až neuvěřitelně seriózním sportem, který má své organizace, poměrně silné zázemí a také své profesionální hráče, kteří se věnují jen tomu.

„Šachbox je ultimátní výzvou pro tělo a ducha. Spojuje duševní sport číslo jedna s bojovým sportem číslo jedna do úplně nového bojového sportu,“ stojí na webu Světové organizace šachboxu.

Nenápadný start

Všechno to začalo v 70. letech. Angličtí bratři James a Stuart Robinsovi si totiž tehdy s oblibou po boxu v tělocvičně dopřávali ještě partii šachů. Z obyčejného rituálu se postupně stal v podstatě tréninkový nástroj.

„Mozky versus svaly“ hlásaly tehdy novinové titulky, když se o zvláštní kombinaci doslechli novináři. „V té době se to nechytlo, protože to byla docela nová myšlenka. Každý si o nás myslel, že jsme potrhlí,“ přiznal sám Robinson.

Jenže pak se všeho ujali umělci a nakonec se této záležitosti začali věnovat i další sportovci. Šachbox se stal regulérním sportem se striktními pravidly.

Přesná pravidla

Jak tedy takové zápasy probíhají? Šachboxové utkání má jedenáct kol, z nichž šest patří šachům a pět boxerskému ringu. Sporty se střídají a mezi koly jsou krátké přestávky. Zápas končí knokautem, šachmatem, odstoupením nebo překročením časové lhůty u šachů.

Při nerozhodné variantě vyhrává ten, kdo v boxu získal více bodů. Tato kombinace fyzického a mentálního vypětí už zaujala tisíce lidí a má i své světové šampionáty, na kterých jde o poměrně velké peníze.

Zastánci tohoto sportu argumentují hlavně tím, že jde o velmi komplexní záležitost, která dokonale prověří všechny stránky sportovce. Tak co, zajdete se někdy podívat?

EXTRÉMNÍ ŽEHLENÍ

Nechtěl být doma

A teď zase pro změnu něco méně…seriózního. Jen pro málokoho představuje žehlení zajímavou aktivitu, které by se chtěl věnovat ve volném čase.

To si možná říkal i Phil Shaw z anglického Leicesteru, který jednoho dne v 90. letech koukal na hromadu nevyžehleného prádla ve svém domě. Tehdy ho napadlo, že by si mohl natáhnout prodlužovačku na zahradu a žehlit tam. Tím to všechno začal.

Žehlení na čerstvém vzduchu mu brzy přestalo stačit, a tak tuhle neoblíbenou činnost zkombinoval s tou, kterou naopak miluje – s horolezectvím. V roce 1997 tak vznikl jeden z nejbizarnějších sportů světa.

Žehlit… pod vodou?

S postupem času se extrémní žehlení rozšířilo do celého světa. Primárně jako recese a způsob, jak narušit zažité vnímání toho, čemu se věnujeme. Současně to ale pro mnoho lidí, kteří se tomu věnují, stalo skutečným adrenalinovým sportem.

Cílem je dostat se se žehličkou na ty nejšílenější a nejhůře dostupná místa – na vrcholky hor, do korun stromů nebo třeba pod vodu. Ano, extrémní žehlení je oblíbené i mezi potápěči.

Třeba v březnu 2008 vytvořilo 72 potápěčů světový rekord v žehlení pod vodou, v roce 2011 jich pak v jednom nizozemském bazénu žehlilo už 173.

Měli i mistrovství

Samozřejmě, že pod vodou nejde o skutečné žehlení, jinak se ale zastánci této aktivity opravdu snaží, aby poctivě narovnávali zmačkané části svých oděvů. Své nástroje tak nahřívají přenosnými plynovými hořáky, kempingovými vařiči a generátory.

A aby toho nebylo málo, i tato záliba má svou organizaci. V roce 1998 se žehliči sdružili pod vlajku Extreme Ironing Bureau (Kancelář extrémního žehlení) a po čase vznikly dokonce pobočky v několika zemích světa.

V roce 2002 pak přišla německá komunita kolem tohoto koníčku se světovým šampionátem. Zúčastnilo se ho na 80 lidí z různých koutů světa.

HOD TUŇÁKEM

Z jižní Austrálie

Zatímco některé sporty budí jen úsměv nebo pobavené zavrtění hlavou, jiné mohou ve skutečnosti i pobuřovat nebo alespoň vyvolávat otázky ohledně zacházení se zvířaty.

Ten druhý případ reprezentuje v našem výběru bláznivé a kontroverzní klání v hodu tuňákem, které má velkou tradici na několika místech v Austrálii, především pak v rámci festivalu Tunarama, který se už dobrých 60 let koná v Port Lincoln na jihu Austrálie.

Právě pro toto město je tuňák naprosto ikonický, protože se tu nachází jedna z největších základen zaměřených na jeho lov.

Letos naposledy?

A jak to tedy s tím házením je? Je to v podstatě podobné jako jiné házecí disciplíny. Účastníci roztočí několikakilovou rybu nad hlavou a pokusí se ji hodit co nejdál ve vymezeném prostoru.

Zkušení rozhodčí měří vzdálenost a samozřejmě dohlížejí i na to, zda někdo neporušil povolený způsob hodu nebo nepřekročil vymezený prostor.

Na zmíněném festivalu probíhá každoročně mistrovství světa, kde se domácí házeči snaží porazit přespolní soutěžící – především Japonci jsou v hodu tuňákem prý velmi dobří. Zda tradice zůstane zachována, se ale neví.

Festival totiž letošním ročníkem definitivně skončil. Hod tuňákem si tak bude muset najít jiné zázemí.