V první polovině 20. století byla dětská obrna velkým strašákem. Řadu dětí připravila o život, desetitisíce pak poznamenala na celý život.

Ve své mírné formě se nemoc projevuje zvýšenou teplotou, nevolností, bolestí břicha a zvracením. Pacient se v těchto případech vyléčí bez trvalých následků.

Těžší a v minulosti velmi častá forma nemoci zasahuje centrální nervový systém a dochází k ochrnutí nejčastěji dolních končetin a trvalým následkům do konce života.

Virové onemocnění se přenášelo kontaminovaným jídlem, pitnou vodou a výkaly, objevily se i případy kapénkového způsobu nákazy. Onemocněním trpěli zejména Američané, ale i v Československu byly koncem padesátých let zaznamenány desítky případů.

Průlom v situaci znamenal objev vakcíny amerického epidemiologa Jonase Edwarda Salka (1914 – 1995). Ten si ji nenechal patentovat a nechal ji volně užívat, léčba dětí mu byla bližší než osobní zisk.

V Československu byl poslední případ obrny zaznamenán v roce 1960, V Evropě byla obrna vymýcena v roce 2002 a v nyní se vyskytuje pouze v Pákistánu, Afghánistánu, Sýrii a v několika afrických státech. Infekční původ choroby byl prokázán v roce 1908. Dramatický nárůst případů tohoto onemocnění byl charakteristický hlavně ve městech, a to v letních měsících.

Chorobou, která postihuje zejména malé děti, onemocněl i ve věku 39 let pozdější americký prezident Franklin Delano Roosevelt.

Doktor Salk se na vývoji vakcíny proti obrně podílel několik let a v roce 1953 svůj epochální objev zveřejnil v malém lékařském časopise. Na testování vakcíny se podílelo přes 20 000 lékařů a 220 000 dobrovolníků.

Preparát získal licenci 12. dubna 1955 a v USA byl tento den téměř „národním svátkem“. V následujících letech byl naočkován miliónům dětí po celém světě a zasloužil se o zásadní snížení výskytu těžké choroby.

Jonas Salk byl také autorem řady vědeckých lékařských publikací a v posledních letech svého života se věnoval zejména hledání léku proti nové zhoubné chorobě lidstva AIDS.