Mladá dívka dorazí na smluvené místo. Asi má radost. Konečně se jí splní její dlouhodobé přání a odejde z tohoto světa. Už se nemusí marně pokoušet o sebevraždu. Internetový kat a kanibal to udělá za ni.

Jméno Matej Čurko (*1968) možná některým lidem nic moc neřekne. Jiným třeba vytane na mysli slovenský hudebník z televizního pořadu Partička, s nímž tento muž sdílí nejen příjmení, ale překvapivě také sourozeneckou vazbu.

Avšak Matej Čurko se od svého bratra velmi liší. Vydá se totiž na dráhu zločinu, z níž není návratu. Kromě zabíjení si prý vyzkouší i kanibalismus. Přestože se co do počtu obětí neřadí mezi nejhorší světová monstra, jeho činy nejsou o nic méně otřesné.

Je to samotář s problémy

První léta svého života stráví Čurko jako každý jiný. Možná je samotářský a uzavřený do sebe, ale jinak s ním zatím nejsou problémy. Ve škole se dobře učí, a tak je poslán mezi nadané žáky. Jenže si za žádnou cenu nemůže najít kamarády.

Navíc soustavně odmítá poslouchat své učitele. Později se odborníci shodnou, že jeho chování nese známky disociální poruchy osobnosti. Vyhýbá se sociálnímu kontaktu, je odměřený, neschopný jasného vyjadřování vlastních citů i empatie vůči druhým. Navíc s tím souvisí i neschopnost uznávání autorit.

Chce ochutnat lidské maso

Ve 13 letech se v Čurkovi něco zlomí. Pobodá svého o dva roky mladšího souseda. Dalších několik týdnů proto stráví na psychiatrické klinice na pozorování. Tady se prý poprvé na jedné z terapií přizná, že chce ochutnat lidské maso. Nikdo jej ale nebere vážně.

Nakonec je propuštěn a dokončí studia. Vychodí odborné učiliště s maturitou a absolvuje povinnou vojenskou službu. V armádě najde zálibu ve střelných zbraních a bojových uměních. To mu vydrží i v dospělosti.

Od onoho útoku na chlapce už údajně nikdy nesejde z cesty. Sežene si práci v oblasti IT, založí rodinu a žije spořádaně jako každý jiný. Jenže vše musí jednou skončit.

Poslání najde na internetu

Jakmile Čurko oslaví 40. narozeniny, vše se změní. Potýká se s depresemi a obyčejný život už ho zřejmě nenaplňuje. Probouzejí se v něm potlačené sadistické choutky. Údajně se také neúspěšně pokusí o sebevraždu.

Skončí v práci a ze svého rodinného domku v obci Sokoľ příliš nevychází. Většinu času tráví na internetu. Zde si také najde svoji první oběť. Objeví totiž stránku, kde se sdružují sebevrahové. Čurko se k nim přidá. Jen ne jako oběť vnitřních démonů, ale milostivý kat.

Popraví dvě oběti

Čurko začne nabízet svou pomoc zoufalým sebevrahům. „Jestli chceš umřít, za určitých podmínek bych ti dokázal pomoci, ale to je už na tvrdou basu,“ píše jedné z obětí. „Vzrušuje mě smrt, na pohlaví oběti mi nezáleží,“ přizná.

Slíbí rychlou smrt a za to si vyhradí právo, že si bude moci s tělem dělat, co se mu zachce. Třeba jej sníst.

Podaří se mu přesvědčit hned dvě Slovenky – 21letou Lucii U. a 30letou Elenu G. Obě za ním přijedou někdy v druhé polovině roku 2010 do Kysackého lesa, co by kamenem dohodil od jeho bydliště. Tam je maniak zabije.

Údajně je omámí a ubodá. Poté naporcuje ostatky sekáčkem a zahrabe do mělkých hrobů. Některé kusy měkké tkáně má sníst.

Prozradí ho Švýcar

Zabiják prý své služby nabízí lidem po celé Evropě. Někteří tvrdí, že zabije pár Italů. Málem zláká i jednoho Čecha. Nakonec si políčí také na Švýcara. „Mám vážný zájem tě sníst. Není to zábava ani hra. Je to skutečné,“ napíše mu.

Muž se ale zalekne a informuje o všem švýcarskou policii. Ta na jaře 2011 kontaktuje Interpol a slovenské kolegy. A tak se stane, že se Čurko dostane do hledáčku strážců zákona. Na internetu si s ním sjednají schůzku pod Švýcarovým jménem.

Den D padne na 10. května 2011. Vše je pečlivě naplánováno. Policisté mají nebezpečného maniaka obezřetně zajistit a odvézt k výslechu, kde by jim mohl povědět o svých zločinech. Jenže nic nejde podle plánu.

Zemře při přestřelce

Policejní zásah se zvrtne, když Čurko prohlédne léčku. Na setkání přijde ozbrojen, proto na policii vytáhne svou pistoli. Podaří se mu několikrát vystřelit a zranit policistu, než ho zasáhne jeden z ostřelovačů. Je to smrtelná rána.

Vrah zemře ve 43 letech po převozu do nemocnice. Nikdy nevysvětlí, co ho k mordům přesně dovedlo, nebo jestli opravdu své oběti pojídal. Slovenská policie dojde v roce 2012 k závěru, že nebyl kanibal. Jiní tomu ale stále věří. Přezdívku Slovenský kanibal už Čurkovi nikdo neodpáře.