Některé najdete na každém druhém nástěnném kalendáři, jiné se stávají tak trochu pozapomenutými místy příznivců pradávné architektury nebo tajemna.
Dodnes je obklopuje závoj tajemství, a ač by se mohlo zdát, že nás již na nich nic nepřekvapí, archeologové pravidelně vyrukují s nějakou novinkou.
Tacht-e Sulejmán: Od každého trochu
Podle našeho kalendáře je právě 12. září 490 př. n. l. a do Athén vbíhá legendární posel Feidippidés. „Zvítězili jsme,“ předá zprávu o triumfu nad Peršany v bitvě u Marathónu a vzápětí umírá vyčerpáním.
Jeho památku si během o délce 42,195 připomínáme každoročním Maratonem.
A právě v této době se začíná 400 kilometrů západně od Teheránu rozrůstat stavební komplex Tacht-e Sulejmán, bašta zoroastrismu a později také Sásánovců, poslední předislámská dynastie v Persii vládnoucí v letech v letech 224 až 651. Zdejší místo je nevídanou syntézou různých vlivů vznikající během celých tisíciletí.
V době největší slávy tu nechybí Chrám ohně, rozlehlé sály paláců a na opulentním nádvoří je dokonce vyvýšené umělé jezero. Světlo se odráží od naleštěných kachlů zdobených hrdinskými výjevy.
Našli byste tu lotosové květy odkazující na buddhismus, ale i prvky z taoismu či konfuciánství. Čínská mytologie se tu hravě potká s výjevy z předislámského Íránu a nakonec i islámského světa.
Petra: Když se stezky odkloní
U vjezdu do alexandrijského přístavu na malém egyptském ostrůvku Faros je roku 280 př. n. l. dokončena stavba slavného majáku – ve své době zřejmě nejvyšší stavby světa.
A právě tou dobou se začíná stavět v krytém místě, kde se setkávají tři údolí, fascinující Petra. Téhož roku, kdy se v Turecku začíná stavět Nemrut, je Petra na vrcholu sil.
Nic na tom nezmění ani fakt, že do skal vytesávané obydlí sloužila původně jako pohřebiště. Žije tu mezi 30 000 až 40 000 lidmi a bují tu čilý obchod. Petra totiž leží na křižovatce obchodních cest.
O významnosti tohoto místa svědčí i to, že se o Petře dočtete dokonce i v Bibli. Říká se jí Selá, což označuje v hebrejštině skálu či kámen. Historie ale Petře nepřeje.
Nejdříve ji na kolena srazí vítězná muslimská invaze, kvůli které dojde k odklonu obchodních cest z Petry a poté ji postihne série silných zemětřesení. To se již píše přibližně rok 661 našeho letopočtu. V Petře brzy kromě beduínů nebude ani noha…
Palenque: Co říkají tajemné nápisy?
Nedaleko šplouchá řeka Usumacinta a my se zrovna nalézáme v mexickém státě Chiapas.
Pokud si sem koupíte letenku, čekají vás nádherná jezera obklopená porostlými skalními úbočími i čarokrásné kaňony… a také historické Palenque, které je sice menší archeologickou lokalitou, než slavnější Tikal nebo Chichén Itzá, ale za návštěvu rozhodně stojí – už kvůli tomu, že si tu genia loci díky menším davům lépe vychutnáte.
Palác tvoří tři propojené budovy s množstvím teras. Nestaví se tu všechno najednou, ale město vzrůstá po staletí. Přibude akvadukt s trojmetrovou klenbou i Chrám nápisů, který od roku 675 slouží jako mauzoleum. Komu? Vládci Kʼinich Janaabʼ Pakalovi (603–683).
Bohužel, sarkofág je bezpečně uchován v jinak přístupném Chrámu nápisů a turisté k němu nemají přístup.
Palenque je samé tajemství. Zdálo by se, že rozluštit nápisy na sarkofágu dnes nebude velký problém. Ale je! Významy si totiž natolik odporují, až lze záhrobní poselství označit za nerozluštěné. A to není vše.
Palenque se vám proti hlavním mezoamerickým archeologickým nalezištím může zdát malé. A zatím je… ovšem ne navždy! Archeologové odhadují, že mají zmapovaných jen kolem 10 procent lokality. Zbytek si zatím pro sebe pevně drží okolní džungle…
Nemrut: Kdo sesadil bohy z trůnu?
Najdete ji na jihovýchodě turecké Anatolie. Hora Nemrut se tyčí do výšky 2134 metrů a na její umělý vrcholek je zároveň pohřební mohylou. Vystavět ji nechá v roce 62 př. n. l. vládce království Kommagene, Antiochos I. (86 – 31 př. n. l.).
Slavnější jsou ale sochy bohů a samozřejmě i budovatele tohoto unikátu, které sedí stráženy zvířaty na vysokých trůnech.
Mezi lvy a orly tak trůní řečtí, arménští a perští bohové a jim rovný král Antiochos I. A nejde o žádné sošky – k mohyle, která má výšku 49 metrů a průměr 52, se hodí jen majestátní doplňky. V tomto případě osmimetrové. Ovšem… To by musely na svých trůnech setrvat.
Nemrut dnes představuje jeden z nejoblíbenějších turistických cílů Turecka. A to přes to, že posvátné hlavy ledabyle dlí před trůny. Svůj díl na tom mají hned dva faktory. V roce 72 pokoří Řím zdejší Kommagenskou říši. A druhý faktor? Zemětřesení.
S Nemrutem jich zatřáslo během jeho dlouhé historie již několik, a každé se alespoň trochu podepsalo na zdejší památce. A mimochodem, přes všechny otřesy stále něco chybí – vlastní hrobka, kvůli které celé toto unikátní místo vzniklo. Nalézá se pravděpodobně kdesi v hloubi vrcholku.
Nan Madol: Šup s vámi do pece!
Zatímco v našich končinách se pomalu ukládá Velkomoravská říše k rozkladu, v Mikronésii začíná unikátní stavební projekt, který leckomu asociuje moderní Dubaj: Jde o 92 umělých ostrůvků poblíž ostrova Pohnpei.
Přibližně v letech 1150 až 1600 zde bude dokonce náboženské a politické centrum. Vládnoucí Saudeleurové se ale netěší přízni ostrovanů. Na ostrůvku Pahn Kadira si hrají s poddanými mikronéskou pohádku o perníkové chaloupce.
Vybraného jedince nechají vykrmit, obětují jej a nakonec upečou v podzemní peci a v úzkém rodinném kruhu snědí. Když v 17. století přepadnou místní lid nájezdníci z ostrova Kosrae, nestačí se divit. Nanmadolští je oslavují jako osvoboditele!
Nan Madol se rozkládá na více než 18 km². A nejde jen o ostrůvky jako takové. Na korálových útesech dodnes stojí torza kamenných staveb, centrum ostrovní říše vymezuje zeď. Staví se tu z šestihranných čedičových kamenů. A co ještě je na ostrůvcích k vidění?
Například hrobky, stavby pro balzamovače mrtvol i obydlí kněžích. Najdeme tu také věznice. „Lidská kořist“ z jiných kmenů v nich čeká, než budou obětování některému z bohů.
Kilwa Kisiwani: Doktor pro tisíc lidí? Netřeba…
Jeden z nejvýznamnějších přístavů Afriky, a od 13. století nejdůležitější město východního pobřeží. Obchoduje se tu s drahými kovy, perlami i parfémy. Řeč je o Kilwě Kisiwani, ostrově ležícím za 1,5 kilometru širokým průlivem.
V roce 1331 se sem podívá i protřelý cestovatel a významný středověký kartograf Abú Abdallah ibn Battút (1304–1369). „Město Kilwa patří k nejhezčím a nejlépe vystavěným městům, i když je celé ze dřeva,“ poznamená si světoběžník do deníku.
V době největšího rozmachu tu žije na 100 000 lidí. Pokud sem zamíříte v současnosti, bude tu vylidněno. Žije zde už jen méně, než 1000 lidí, na ostrově je jedna škola a pozor – žádná ordinace lékaře…
