O Laďce Kozderkové se říkalo, že kdyby vyběhla na pódium na Broadwayi, strčila by do kapsy všechny tamní hvězdy. Kdoví. Kdyby jí osud nedal tak málo času, možná by to i dokázala.
Ten příběh začíná skoro jako pohádka. Byl jednou jeden král, a ten měl tři dcery.
Tím králem byl král brněnské hudební scény, skladatel a kapelník Ladislav Kozderka, jeho dcery se jmenovaly Alena, Blanka a Ladislava, a když měl některé z nich předat své žezlo, ukázalo se, že nejvíce schopností podědila ta nejmladší.
Pomluvy, že dívka má dveře ke kariéře otevřené díky konexím svého tatínka, rychle berou zasvé. Laďka zpívá odmala úžasně, a dokonce, aby dokázala, že si svou cestičku umí vyšlapat sama, odmítá účast na pěveckých talentových soutěžích.
Zato natáčení v rozhlase se nijak nebrání. Dochází tam už ve čtrnácti letech coby čerstvá konzervatoristka, ovšem za bedlivého dohledu maminky.
Laďce totiž sudičky kromě neopakovatelného hlasu nadělily i poněkud předčasnou vyspělost, a tak musel být po ruce někdo, kdo bude odhánět nápadníky.
Příliš pečlivý dozor
Ladislava je sotva plnoletá, když ji rodiče pustí se slavným Tanečním orchestrem Československého rozhlasu na tříměsíční turné po tehdejším Sovětském svazu.
Kapelník Kozderka jen před odjezdem prosí kamaráda, trumpetistu Richarda Kubernáta, aby na dospívající Laďku dával pozor.
Richard svůj úkol plní tak svědomitě, že se mladičká zpěvačka z turné vrátí těhotná a čerstvým tatínkem není nikdo jiný než právě Kubernát. A tak se Laďka Kozderková vdává.
V tu chvíli je šťastná. Rozčarování se dostaví až po nějaké době, když se ukáže, že manžel má kromě ní ještě jednu lásku – alkohol. A proti takové konkurenci nelze dlouhodobě bojovat.
Laďka je najednou rozvedená matka samoživitelka a zdá se, že pěveckou kariéru bude muset odložit. Ten hlas, který se podle některých odborníků rodí jednou za sto let, je možná odsouzen upadnout do zapomnění.
Pro ránu nejde nikdy daleko
Laďka nyní žije v Praze, kde existuje spousta příležitostí se prosadit, ale většinu času jí zabírá péče o dcerku Ladu. Tu vychovává docela přísně. „Máma byla impulzivní, nešlo s ní o ničem smlouvat.
Když jsem si dovolila něco říct, okamžitě mi jedna přilítla,“ vzpomíná později Lada. Současně ale dodává, že maminka uměla přiznat chybu a omluvit se, když ve své výchově něco přehnala.
Všechno ale není tak špatné, jak se zdá. V hudebním divadle v Karlíně, kde Laďka občas vystupuje, mají odjakživa čich na talenty. A ona je talentem takových rozměrů, že se dá dokonce postavit na jejím hlase celý repertoár.
Právě v téhle době se začínají ozývat kritici, kteří novou hvězdu divadla přirovnávají k americké divě Barbře Streisand. A tak na známé operetní a muzikálové scéně nastává doba kozderkovská. Sehnat lístek na Hello, Dolly! se rovná malému zázraku.
A Zvonokosy, v nichž mladičká herečka a zpěvačka exceluje? Ty jsou vyprodané na dlouhé měsíce dopředu.
Světová hvězda pod šminkami
Laďka Kozderková je po dlouhé době zase v pohodě, a tak si najde čas i na lásku. Na scénu vstupuje další životní partner, herec Vlastimil Bedrna. S ním si skvěle rozumí, především mají stejný smysl pro humor.
Traduje se historka, jak Bedrna vezl manželku z představení muzikálu Loď komediantů, v němž byla zpěvačka namaskovaná za černošku. Když je zastavila policejní hlídka, tvrdil jí naprosto přesvědčivě, že právě vyzvedl na letišti slavnou zpěvačku z New Yorku.
Sekaná pro všechny kolegy
Laďka je po dlouhé době opět velmi šťastná, dokonce omezuje delší zájezdy a věnuje se rodině. S manželem nacházejí společnou vášeň – vaření.
Často spolu vaří ještě po nočním návratu z představení a kolegy v divadle pak častují vyhlášenými bramboráky nebo sekanou. Jen jedno zpěvačce trochu kalí radost. Záhy poznává, že ani tentokrát netrefila úplně do černého. Také Vlastimil se rád napije.
Laďka si dokonce pořizuje auto, aby na cestách nebyla závislá na manželovi, který prostě vždycky není schopen usednout za volant. Snad se v té době snaží sama sebe přesvědčit, že všechno by vyřešil společný potomek. A tak Lada dostává sestřičku Vlastimilu.
Útěky na milované jeviště
Ale manželství s Vlastimilem Bedrnou není odsouzeno k předčasnému konci proto, že by si partneři zásadně nerozuměli. Přichází jiná, mnohem větší rána. V roce 1984 lékaři diagnostikují zpěvačce rakovinu děložního čípku.
Celý život je zvyklá bojovat naplno s nepřízní osudu, a tak se nehodlá vzdát ani tentokrát. Nikomu se se svým trápením nesvěřuje, ale bojuje naplno. Manžel ji obětavě vozí na ozařování a snaží se jí být co největší oporou.
Nerovný boj bude Laďka podstupovat celé dva roky, než se smíří s tím, že nad takovým soupeřem vyhrát nemůže. Jen divadla se nedokáže vzdát.
I když jí docházejí síly, znovu a znovu utíká lékařům, aby mohla na své milované jeviště, odehrát své představení s nasazením všech sil a pak se zase vrátit zpátky.
Pro poslední spočinutí musí být uklizeno
Jednoho dne i Vlastimil Bedrna poznává, že jeho žena už je smířená s osudem. Když ji jako už mnohokrát opět odváží z nemocnice, ona ho překvapí nečekaným přáním. Vyžádá si kbelík, kartáč a hadr a společně vyrazí na hřbitov.
Tam se zpěvačka pustí do drhnutí rodinné hrobky. Nenechá se při té práci ani vystřídat. „Odpověděla, že to udělá sama, protože chce do čistého,“ vzpomíná později herec.
Slavný hlas zní úplně naposled
Ještě měsíc před svým odchodem Laďka zpívá v muzikálu Zvonokosy a nepřestává ani zkoušet nové představení Cikáni jdou do nebe. Poslední, co pro své fanoušky ještě stihne udělat, je dokončení televizní estrády Abeceda.
Zpívá tenkrát píseň Já už vím a pořad se vysílá v době, kdy už je v nemocnici upoutána na lůžko. Lékaři v nemocnici pak vzpomínají, že zpívala ještě několik hodin předtím, než vydechla naposled. I v tu chvíli se prý její hlas rozléhal přes několik pater.
„Myslím, že to byl nejkrásnější a zároveň nejstrašnější koncert v jejím životě, protože všichni věděli, že zpívá naposledy,“ prohlašuje později její dcera Lada. Laďce Kozderkové bylo pouhých 37 let.