Snad každé dítě pozná krokodýla. Obrovského plaza s typickou stavbou těla si totiž není možné splést. Napadlo by vás, že jeho nejbližšími žijícími příbuznými jsou ptáci? Nebo že občas potřebují pomoc od zubaře?

Pojďme se proto společně podívat na zoubek jednomu velikánovi, který i přes svou všeobecnou známost umí lecčím překvapit.

Krokodýlům se občas přezdívá „živoucí fosilie“. Jejich předchůdci se na Zemi vyskytovali už před více jak 280 miliony let, ovšem počátky moderních krokodýlů se datují do svrchní křídy, tj. přibližně 83,5 milionu let zpátky.

Byli to současníci nelétavých dinosaurů a spolu s nimi patřili do nadřádu Archosauria. Dnes jsou jedinými žijícími členy tohoto nadřádu jen krokodýli a ptáci.

Onu přezdívku tedy získali nejenom pro svůj historický původ, ale také proto, že se za celé dlouhé roky skoro vůbec nezměnili. Pohled na krokodýly nám proto poskytuje malý vhled do minulosti naší planety.

Typický vzhled

Jak bychom jednoduše popsali krokodýly? Jako velké plazy se čtyřmi kratšími končetinami a dlouhým, mohutným ocasem. Podle druhu se jejich délka pohybuje od 1,5 do 5,5 metru!

Tělo mají pokryto pevnou, tvrdou a zrohovatělou kůží, která jim po celém povrchu vytváří „pancíř“. Nejpevnější ho mají na krku a zádech, naopak břicho je relativně měkké.

Nejvýraznější je však jejich tlama vystupující z lebky, ve které silné čelisti skrývají dvě řady dlouhých zubů.

Plazí tank

Krokodýli jsou výborní plavci. Právě tvar těla jim umožňuje tak dobrý pohyb ve vodě. Při plavání drží končetiny přitažené k tělu a mohutným ocasem pohání celé své tělo vpřed. Není pro ně problém vyvinout rychlost až 30 kilometrů v hodině, občas i rychlejší.

O trochu horší je to na souši, ale nenechme se mýlit, také tady umějí být rychlí a mrštní, pokud se jim chce. Průměrná rychlost běžícího krokodýla bývá kolem 15 kilometrů v hodině a během chůze se pohybuje rychlostí přibližně 2–4 kilometrů v hodině.

Zajímavostí je, že při pohybu na souši také drží končetiny blízko u těla a jejich pohyb se více podobá pohybu savců než jiných plazů. Přesto jsou na suché zemi neradi a preferují výběr takových míst, kde je stálá voda. Pokud však není poblíž žádná řeka, nepohrdnou ani bažinami a mokřady.

Od vejce k dlouhověkosti

Pro krokodýly je typická polygamie, tj. když se samci snaží spářit s co nejvíce samicemi. Přesto se vyskytují výjimky a je možné narazit také na monogamní krokodýlí páry. Přibližně měsíc po oplození postaví samice hnízdo, do kterých nakladou 10–15 vajec.

Vylíhnutí se však dočká přibližně polovina z nich. Na krokodýlích vejcích si totiž pochutnává spousta dalších zvířat, a ačkoliv bývá matka blízko, ne vždy stihne doplavat k hnízdu včas. Hned po vylíhnutí odnesou samice mláďata do vody.

Už od prvních chvil zvládají mláďata sama plavat a živit se drobnými živočichy, přesto se ještě rok až dva zdržují v blízkosti matek. Krokodýli rostou takřka celý život a v délce svého života mohou směle konkurovat člověku.

Sice je skoro nemožné zjistit jejich přesný věk, kterého se krokodýli dožívají, nejčastější odhady mluví o 80 letech, někteří až o 100!

Troufalí masožravci

Nejoblíbenější potravou napříč druhy jsou ryby, nepohrdnou však ani žábami, ptáky a menšími savci. Obecně platí pravidlo, že čím je krokodýl větší, tím více si troufá na větší kořist.

Ti velcí se proto s chutí zakousnou také do želv, varanů, mláďat hrochů nebo třeba do menších příslušníků vlastního druhu. Prostě kdo si co uloví. Vybranou kořist usmrtí nejčastěji silným stiskem svých čelistí, nebo ji utopí.

Protože krokodýlí zuby nejsou uzpůsobeny rozkousávání, polknou kořist buď v celku, nebo musí mlátit hlavou ze strany na stranu, aby ji rozervali na menší sousta. Na posezení dokáží spořádat obrovské množství, klidně až čtvrtinu své vlastní váhy.

Pravděpodobně díky tomu dokáží vydržet delší dobu bez potravy, klidně i několik měsíců.

Útočí krokodýli na člověka?

U nás máme tu výhodu, že jsme jediný osídlený kontinent, kde se ve volné přírodě krokodýli nevyskytují. Tohle štěstí na jiných místech nemají a lidé se proto museli naučit podle toho žít.

Například na Floridě v USA se doporučuje, aby se lidé koupali pouze v bazénech nebo v moři, odkud útok nehrozí. Jinak je tomu například v africkém Mosambiku. Častokrát tu bývají vesnice přímo u řeky, nezřídka řekou přímo rozdělené.

Lidé tak dnes a denně přímo hazardují se životem, protože řeky i bez mostů přecházejí, koupou se v nich a perou v nich prádlo. Věří sice, že dobrému a čestnému člověku krokodýl neublíží, ale krokodýlům je podobná důvěra vcelku jedno.

Číhají ukrytí pod hladinou nebo v bahně a jakmile se kořist, klidně i člověk, přiblíží na vhodnou vzdálenost, prudce vyrazí. A je jim jedno, jestli oběť volně plave, nebo se třeba plaví na loďce.