Nejdřív je, pak dlouho není a teď by zase mohl být. Dronte mauricijský je jedním ze zvířat, které v současnosti už můžete vídat jen na stránkách odborných publikací. Patří totiž do kategorie „vyhynulá“. Při troše štěstí a odborného umu ale může znovu ožít.

Je to dozajista nejslavnější vyhynulý pták. I když nelítá. Křídla mu zakrní ještě předtím, než na ostrov Mauricius, kde žije, dorazí první lidé. Ti tak nemají problém opeřence, známého také jako dodo nebo blboun nejapný, ve velkém chytat, zabíjet a jíst.

Společně s predátory, které s sebou přitáhnou – kočkami, psy a krysami. Svou nenasytností se kolem roku 1693 postarají o jeho zánik.

Nečekaný comeback?

Americká biotechnologická společnost Colossal Biosciences ale neskládá zbraně. V plánu má dodův nečekaný comeback – jeho oživení pomocí moderních technologií. První výrazný krok už má v tomto směru za sebou.

Jejím lidem se díky genetickému materiálu, extrahovaném z pozůstatků ptáka v Dánsku, podařilo rozluštit dodův genom – veškerou genetickou informaci uloženou v DNA. Teď je třeba jí správně zvoleným postupem porovnat s nejbližší ptačím příbuzným a následně „naroubovat“ na jeho buňky.

O to se má v nejbližší době postarat technologie úpravy genů CRISPR, jeden z největších vědeckých pokroků poslední dekády.

Nepůjde to tak lehce

Oním nejbližším příbuzným je holub nikobarský, nijak zvlášť vzácný opeřenec, obývající téměř všechny drobné ostrovy v Indonésii a kolem Nové Guineje. Celkem běžně je k vidění i v zoologických zahradách. Celá věc má ale zatím řadu háčků.

Většina z nich naráží na fakt, že Dronte mauricijský je jako pták daleko těžší kalibr, než třeba genetické modifikace drůbeže.

„Funguje to tak, že se nejprve odstraní zárodečné buňky z holubího vejce, následuje kultivace v laboratoři a následná úprava na požadované genetické rysy a nakonec zpětná implementace do holubího vejce ve stejné vývojové fázi,“ říká Beth Shapirová, evoluční bioložka a profesorku na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz.

Dodo není kuře

Problémem je, že tato technika se sice osvědčila při chovu kuřat, ale projekt dodo je novou oblastí.

„To je ta těžší část takových experimentů – přeskakování od druhů kuřat, které dělá mnoho laboratoří na světě, k jiným druhům ptáků,“ upozorňuje Mike McGrew, který upravuje ptačí geny na Edinburské univerzitě a je členem vědeckého poradního výboru Colossal Biosciences.

„Už asi deset let se snažím kultivovat zárodečné buňky jiných druhů ptáků. Je to ale velmi těžké,“ dodává. To ale není jediný problém, který odvážný experiment provází.

I kdyby vědci vychytali všechny nedostatky, nepřivedou na svět dokonalou kopii Dronte mauricijského, nýbrž jeho hybridní formu, jakýsi ekvivalent vyhynulého ptáka. Jinak řečeno, každý takový dodo bude tak trochu holub nikobarský.

Jak se naučí být dodo?

„Ve skutečnosti by to nebyl dodo, ale nový druh, který bude potřebovat specifické prostředí,“ říká Jennifer Li-Pook-Thanová, specialistka na čtení genů ze Stanfordské univerzity.

„Bude muset přijít na to, jak přežít bez jiných členů svého druhu, od kterých by se to mohl učit. Jinak řečeno, v jeho okolí nebude nikdo, kdo by ho naučil, jak být dodo,“ doplňuje Mikkel Sinding, paleogenetik z Kodaňské univerzity.

Navíc, možnost, že by dnes dodo přežil na Mauriciu, kde se to hemží invazivními druhy zvířat, tedy stejnými predátory, kteří ho pomohli vyhubit, je prakticky nulová.

„Zůstává tak otázkou, zda jde o dobře vynaložené prostředky, nebo zda bychom neměli tyto peníze utratit spíše za zachování některých jiných, stále existujících druhů, kteří jsou na pokraji vyhynutí“, uzavírá Mikkel Sinding.