Kukuřičnou mouku uvaříte v pořádně osoleném kuřecím vývaru, do kterého přisypete anýz. Přidáte lžíci vepřového sádla a za chvíli máte hotové základní těsto. A teď už je to na vás.
Jste přesvědčení masoteriáni? Pak přidejte kuřecí, vepřové, hovězí nebo rovnou od každého kus. Chuť zvýrazněte chilli papričkami, případně dodejte zeleninu, měkký sýr a olivy. Hovíte spíš sladkému? Pak použijte do těsta skořici, vanilku a rozinky.
Vše se balí do banánových listů, což pokud nejste zrovna na dovolené v tropickém ráji, učiníte jen těžko. Druhou možností jsou naštěstí kukuřičné listeny. Kde o přeměněné listy, tedy onen „obal kukuřice“.
Přepásejte řepíkem či provázkem a tepelně upravte v páře hodinu až dvě, dokud těsto nepřestane lepit. A je to! Na talíři máte tamales, jeden z nejstarších pokrmů světa, který svou oblibu neztrácí ani po tisíciletích.
Obětina s obojživelníkem
Velekněz vnoří ruku do otevřeného hrudníku. Před zástupy svého lidu zdvihá do vzduchu ještě tlukoucí srdce další z modře natřených obětí. Lidé, a to včetně dětí, zvířata… Mayské obětní rituály proslují svou krvavostí.
Na oltář jihoamerických bohů se ale skládají i obyčejnější věci – třeba právě tamales! Krom toho jsou ideální stravou na dlouhé výpravy i pro válečná tažení.
Plní se tu hlavně masem žab a vodních dráčků axolotlů (Ambystoma mexicanum), velkých obojživelníků, kteří dnes patří mezi chráněné druhy. Pro Aztéky je tamales rituální pokrm připravovaný na podzimní slavnost Atamalqualiztli.
Tahle tradice přetrvá – Mexičané tyhle kukuřičné kapsy jedí tradičně na Den mrtvých. Že to stále nezní jako jedno z nejstarších jídel?
„Tamales konzumovali již indiáni v době 8000 před naším letopočtem,“ dodává profesor Dustin Knepp z arkansaské univerzity v Conway.
Víte, že…
…kukuřice má být nixtamalizovaná, tedy povařená se zásaditou látkou? Často takto posloužilo vápno. To ovšem nevěděli středověcí Evropané. Začaly se šířit nemoci z podvýživy, zejména pelagra, kterou provázejí záněty, průjmy i demence. Bez tohoto totiž nebyl tělu dodán vitamin niacin.
