Čas od času se v přírodě stává, že na svět přicházejí jedinci zcela odlišní od ostatních příslušníků svého druhu. Mají bílou barvu a červené oči. Jejich buňkám chybí pigment. Podle odborných výzkumů se v takovém případě jedná o jakýsi omyl přírody.

Při vzniku takzvaného albinismu dochází k samovolné změně genu, jehož úlohou je tvorba barevných pigmentů. Ve volné přírodě bývají tito světlí zvířecí jedinci bohužel tak nápadní, že se brzy stávají kořistí predátorů.

Sněhová vločka

Na pomyslné první místo mezi albíny v živočišné říši patřila bílá gorila pojmenovaná Sněhová vločka. Tento gorilí samec prožil život ve španělské zoologické zahradě, dožil se úctyhodných čtyřiceti let a zplodil přes dvacet potomků. Žádný z jeho potomků nebyl bílý…

Zvířecí mimikry

V říši zvířat žijí i bílá zvířata. Ta ale mají tmavé oči, čenich, kopyta nebo drápy. V těchto případech se již nejedná o albinismus.

Tato zvířata bývají světlá proto, aby se maskovala ve svém životním prostředí, například ve sněhu, jako kupříkladu polární medvědi či lišky.

Melanismus

Opakem albinismu je pak tzv. melanismus, tedy výrazné rozvinutí tmavého pigmentu melaninu na kůži a srsti živočichů. Živočichové postižení touto poruchou mívají naopak ve svých buňkách nadbytek černého barviva. Touto odchylkou jsou proslulí zejména jaguáři a levharti.

Industriální melanismus

Zvláštní formou melanismu je pak tzv. industriální nebo též průmyslový melanismus. Ten vzniká přizpůsobením se některých živočišných druhů, například můr nebo motýlů, na silně znečištěné prostředí v průmyslových oblastech. Dochází u nich ke genové mutaci.

Albíni v lidské populaci

Albinismus samozřejmě najdeme také v lidské populaci, a to u nejrůznějších národů. Jeho výskyt po celém světě se odhaduje přibližně na jeden případ na sedmnáct tisíc narozených dětí.

Největší výskyt byl však zaznamenán v populacích, kde často dochází ke sňatkům mezi příbuznými. Příkladem albína je například brazilský hudebník Sivuca (1930–2006).