Na Velký pátek umírá Kristus na kříži. „Podle křesťanské věrouky zástupné utrpení a smrt Kristova zachraňuje věřící ze smrti,“ vysvětluje současná česká autorka Valburga Vavřinová význam Ježíšovy oběti.
Římský místodržící Pilát Pontský (†37) ho vydá na smrt za to, že se považuje za mesiáše, krále Židů. Ukřižován je na Golgotě a Pilát dá na kříž vyrýt: „Ježíš Nazaretský, král židovský“. Židovští velekněží se ale bouří:
„Neměls psát židovský král, nýbrž vydával se za židovského krále,“ vytýkají Pilátovi.
Dobrovolná smrt
Křesťané zdůrazňují, že Kristus podstupuje smrt dobrovolně, protože chce vykoupit hříchy lidstva. „Smrt na kříži, šibenici skládající se ze svislého kůlu a příčného břevna, byla v ježíšových dobách považována za nejpotupnější trest,“ doplňuje Vavřinová.
Starověcí Římané chystají ukřižování hlavně pro otroky, vzbouřence nebo zajatce. Velká noc (odtud pochází i název svátku Velikonoce) ze soboty na neděli přináší vzkříšení Krista. Biblická evangelia líčí, jak třetí den po své smrti vstane z mrtvých.
Zmrtvýchvstání: Základ křesťanství
Na zemi zůstane 40 dní. Zjevuje se apoštolům a svým učedníkům. „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen, kdo však neuvěří, bude odsouzen,“ přesvědčuje je.
„Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i naše víra,“ tvrdí Bible v Prvním listu Korintským, v pasáži Nového zákona apoštola Pavla z Tarsu (†67). Víru ve vzkříšení Krista si bere křesťanství za svůj základ. Ovšem zmrtvýchvstání a víra v něj jsou součástí i jiných náboženství.