Kolem ohně sedí skupinka pralidí. Nad plameny se opéká maso a jeho vůně, šířící se kolem, brzy podráždí nosy budoucích strávníků. Maso je lidské… Nevšední hostina se chystá na jihu Moravy kolem roku 1000 př. n. l.

Muž se zakousne do šťavnaté pečínky z nepřítele. Ohlodává kost a její úlomky hází za sebe do tmy. Připravení psi se na ně hladově vrhají. Podobné scény nejsou v jihomoravské Cezavě u Blučiny v letech cca 1900–750 př. n. l. výjimečné.

Svědectví o pravěkých kanibalských hostinách poskytují zdejší pozůstatky kostí asi z 200 lidí. Jde o částečně dochované kostry se stopami štípání, řezání, lámání a opalování. Pocházejí z doby bronzové a řada z nich také překvapivě patří dětem…

Moravská pochoutka

Cezava u Blučiny na Brněnsku přitom není jediným místem kanibalských hostin u nás. „V nalezených jámách z mladší doby bronzové, tedy před třemi tisíci lety, byly poházené kostry. Kosti jsou ohryzané a byly uvařené.

Šlo zřejmě o rituální kanibalismus, což usuzujeme podle toho, jak byly oběti pohřbeny,“ nechává se roku 2004 slyšet archeolog Jiří Kohoutek z Ústavu archeologické památkové péče v Brně.

Tehdy skončil výzkum v Chmelíně mezi Otrokovicemi a Zlínem. Archeologové zde objevili 478 sídlištních objektů z doby před 3000 lety. Jejich obyvatelé zřejmě také utěšeně holdovali kanibalismu.

Sousedé jako vetřelci

Vůni masa nepřátel ale podléhají i obyvatelé středních a severozápadních Čech z období asi 1300–950 př. n. l. Tehdy tu vedle sebe sídlili lidé dvou kultur.

Na severu je to lid lužické kultury, která k nám zamířila z oblastí proti proudu řeky Labe a stopy po nich zůstávají hlavně u Stadic a Chabařovic. V Poohří na severozápadě Čech měl svá sídla pro změnu lid knovízské kultury.

Knovízané, kteří se tu usadili dříve, nejspíš považovali Lužičany za vetřelce. „Vzájemné vztahy byly zřejmě nepřátelské,“ míní současný historik Tomáš Velímský z univerzity v Ústí nad Labem.  I tady patrně kvetl kanibalismus. Lebka nepřítele se mohla stát hezkou kořistí k hodování.