Čechy čarodějnické procesy v podstatě téměř neohrozily, samozřejmě se smutnou výjimkou Jesenicka a Šumperska, kde bylo upáleno asi 200 žen. K posledním procesům zde došlo v roce 1696.
Salemské šílenství
Za zřejmě nejznámějším tehdejším „honem na čarodějnice“ se však musíme vydat do Salemu a vrátit se do roku 1692, kdy ve zcela puritánském prostředí propuklo nevyvratitelné přesvědčení, že se mezi místními obyvateli nachází samotný Ďábel.
Stalo se tak v době, kdy se již evropské ženy těchto čarodějnických procesů přestávaly obávat.
Prohnaný Ďábel
V tehdejší puritánské době byl kladen velký důraz na hřích.
Z čarodějnictví byly však často naopak obviňovány rovněž i velice zbožné ženy, a to na základě „logiky“ té doby, že Satan přece mohl za svůj „převlek“ vybrat záměrně právě ty ženy, do kterých by to nikdo nikdy neřekl…
Posedlé děti
Vše se pak točilo zejména okolo případu takzvaných posedlých dětí.
Dvě místní dívky doma zkoušely v té době běžnou anglickou formu lidového čarování – takzvanou „Venušinu sklenici“, kdy se sklenice naplnila vodou a následně do ní byl vložen vaječný bílek, z jehož tvaru se pak zjišťovala například povaha budoucího povolání, životní partner a podobně.
Nevysvětlitelné chování
Na počátku roku 1692 se prý děvčata začala chovat velmi zvláštně. Dívky dostávaly nevysvětlitelné záchvaty, při kterých příšerně křičely, házely nejrůznějšími předměty a propadaly podivným křečím. Nechtěly poslouchat modlitby ani čtení z Bible.
Z lékařského hlediska bylo takové chování v té době zcela nevysvětlitelné. Lékař tehdy vyloučil jakoukoliv z fyzických nemocí, na kterou by znal lék. Ostatně, o co přesně se tehdy mohlo jednat, nevíme zcela uspokojivě ani dnes…
Otrava námelem?
Několik studií ze 70. let 20. století pak poukazovalo na určitou spojitost mezi skutečně podivným, nevysvětlitelným chováním dívek a konzumací toxických alkaloidů obsažených v námelu, které vyvolávají halucinace.
Souvislost přímo se Salemem v tomto případě nebyla přímo prokázána, ale rovněž ji nelze ani zcela vyloučit…