Známe to všichni z etiket konzervovaných či jinak stabilizovaných potravin. Poučky typu: po otevření urychleně zkonzumujte – nejlépe hned, do 24 hodin, do tří dnů… Důvod je jasný. Obsah takové „konzervy“ se začne brzy po otevření kazit.

Co když ale hovoříme o pomyslné „časové konzervě“, která byla a je archeologickou senzací?

Když se znovu na světlo světa dostaly ulice a domy starověkých Pompejí, vyvolalo to úžas. Antické město zaniklé ve velmi krátkém okamžiku představovalo čas, který se v lokalitě zastavil náhle a nečekaně. Umožnilo to komplexní pohled na strukturu dávného města.

Podobnými lokalitami mohou být v našich zeměpisných šířkách například středověké hrady, které náhle zanikly – požárem, pobořením, a byly zapomenuty. Antické a středověké „časové konzervy“. Jaké riziko hrozí, když je náhle otevřeme?

Antické Pompeje

Pompeje zničil výbuch sopky Vesuv v roce 79 našeho letopočtu. V roce 1997 byla tato lokalita zapsána na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Vrstva vulkanického popela Pompeje zakonzervovala. Nyní však eroze značně narušuje stav této památky.

Přibližně jedna čtvrtina plochy Pompejí zatím nebyla odkryta. Diskutuje se ovšem, zda by vůbec bylo vhodné tuto část odkrýt, když není vyřešena ani ochrana stávajícího rozsahu vykopávek.

Již v minulosti byly některé odkryté objekty vlivem eroze silně narušeny. Patrně nejznámějším příkladem bylo zřícení takzvaného domu gladiátorů.

Usilovně se tak hledají nové konzervační metody, které byl pomohly unikátní archeologickou lokalitu zachovat i pro budoucí generace.

Středověký Vízmburk

V roce 1972 byl na jednom zalesněném pahorku ve východních Čechách zahájen rozsáhlý archeologický výzkum. Během desetiletí byla ze země vykopána zřícenina hradu Vízmburk z třináctého století. O tomto objevu se hovořilo jako o „podkrkonošských Pompejích“.

Brzy se však ukázalo, že odkryté zdivo velmi rychle podléhá erozi. Jednalo se o měkký pískovec spojený jílovým tmelem. Celé památce hrozil zánik. Naštěstí se do záchrany hradu agilně pustilo místní sdružení.

Od roku 2005 zde probíhají záchranné stavební práce včetně instalace zastřešení této památky.

Vykopávky Pompejí i podkrkonošského středověkého hradu spojuje téma „časové konzervy“. Jak už ji jednou pootevřete, čas se opět rozběhne a začne hrozit nový zánik. Po otevření urychleně spotřebujte!

S konzervou luncheonu-lančmítu v lednici už si nějak poradíme. S unikátními archeologickými lokalitami je to o poznání složitější.