Jak rychle se dá nenápadně vyloupit banka, aby to vydalo kořist v hodnotě 70 milionů dolarů? Ti, kdo slyšeli o případu Centrální banky v brazilském městě Fortaleza, by možná odpověděli, že se to dá zvládnout za víkend. Práce na téhle loupeži bylo ale daleko víc.

Fortaleza je třímilionové město na severovýchodním brazilském pobřeží, jedno ze sta největších měst světa. Je tu mezinárodní letiště, vyhlášená univerzita a také pobočka brazilské Centrální banky.

Od její budovy to není daleko na pobřeží, kde se opalují turisté. Skupinu mužů, kteří do Fortalezy přijíždějí na jaře roku 2005, ale místo rekreace čeká tvrdá práce.

Dobří sousedé jako ze škatulky

Nedaleko banky je k pronajmutí velký dům s novou fasádou, a od března 2005 už je také obydlený. Usazuje se v něm zahradnická firma prodávající okrasné květiny do zahrad a umělé trávníky. Lidé v okolí proti takovým sousedům nemohou zhola nic namítat.

O nemovitost se řádně starají, zaměstnanci jsou k vidění jen v nažehlených zelených montérkách a expedice beden se zbožím, které odtud denně odvážejí auta, nikoho příliš neruší.

Tajemství se skrývá v podzemí

Všichni by byli překvapeni, kdyby některého z úhledně oblečených pracovníků následovali až do útrob domu. Nenašli by tam žádné kanceláře, protože všichni zaměstnanci hned po příchodu spěchají do sklepa.

Čisté montérky už na sobě nemají, protože by z nich nikdo nevyčistil všechnu tu hlínu a pot. Dvacet mužů tu do úmoru kope v podzemí, a bude v tom pokračovat celých pět měsíců. V bednách, které opouštějí firmu, není umělý trávník, ale hlína a kamení.

K cíli na centimetr přesně

Tunel, který pod domem začíná, nejprve padá do čtyřmetrové hloubky a potom neomylně směřuje k bankovní budově. Má průměr 70 centimetrů, je obložen dřevěnými podpěrami a prochází jím i kabel s osvětlením, neschází ani klimatizace.

Až bude hotov, bude na délku měřit 78 metrů. Povede pod dvěma uličními bloky a zastaví se přesně tam, kde má: U zadní stěny nedobytného sejfu Centrální banky.

„Lupiči disponovali nejmodernějším vybavením včetně navigace GPS,“ přizná později policejní mluvčí Luis Leonino. Sejf je sice vybaven všemi myslitelnými moderními zabezpečovacími zařízeními, ty ale všechna čekají lupiče zepředu.

Poslední pracovní den v životě

Nastává poslední fáze dlouho a pečlivě připravované akce. O víkendu 6. a 7. srpna má banka zavřeno, a tak mají lupiči klid na práci. Prorazit metrovou vrstvu železobetonu je už proti úmorné práci uplynulých měsíců hračka, ale muži se ještě přece jen zapotí.

Budou totiž muset tunelem vláčet tři a půl tuny bankovek v celkové hodnotě 70 milionů dolarů. Na oplátku na místě zanechávají jen malou náhradu – všechno nářadí, které už potřebovat nebudou. Vlastně počítají s tím, že už nikdy v životě nebudou muset pracovat.

Nenechavé prsty bez otisků

Když bankovní úředníci v pondělí dorazí do práce, nevěří vlastním očím. Peníze, které zde byly uloženy, byly určeny k prozkoumání, zda je možné je nadále používat, nebo zda už mají být pro svou opotřebovanost staženy z oběhu.

Nikdo se dosud nepokusil zaznamenat čísla bankovek. Tragédií pro banku je i to, že peníze v sejfu byly nepojištěné. Kdo by obětoval peníze na drahou pojistku něčeho, co je tak bezpečně uloženo? Zajištění stop ovšem vázne.

Celý prostor sejfu je posypán páleným vápnem, což znemožňuje sejmutí otisků prstů. Policie se i tak pouští do vyšetřování s nebývalým nasazením. A i přes to, že plán lupičů byl propracovaný do nejmenšího detailu, přece jen začnou zaznamenávat úspěchy.

Let do bezpečí se ruší

Policie se zaměřuje na pátrání po původu aut, která zahradnickou firmu zásobovala. Zanedlouho se může pochlubit prvním úspěchem. Už 10. srpna zatýká první dva členy bandy v náklaďáku poblíž města Belo Horizonte.

Kriminalisté si mohou odškrtnout nález první části lupu, která ovšem tvoří jen necelou setinu ukradených bankovek. Další peníze přibývají po následujících zatčeních. Na konci září uvázne v policejní síti pět mužů podílejících se na kopání tunelu.

Na svobodě v tu chvíli zůstává ještě osmnáct lupičů. Musejí se skrývat, protože jejich plán pronajmout si malé letadlo a uniknout ze země selhal.

Zločinci jdou po zločincích

Po lupičích ovšem nejde jen policie. Takové množství peněz láká i další kriminálníky, a tak je několik členů lupičského gangu přepadeno a uneseno. Během půlroku policie odhalí šest takových únosů.

Příbuzní obětí vždy zaplatí výkupné, ale ne vždy to vede k návratu pohřešovaných. Už v říjnu je na silnici západně od Ria de Janeira nalezeno tělo jednoho z organizátorů celé loupeže, šestadvacetiletého Luise Fernanda Ribeiry.

Byl sedmkrát postřelen a i po smrti má stále svázané ruce. V souvislosti s jeho únosem je zatčeno několik lidí včetně tří policistů.

Nejlepší stopou je telefon

Dalším úspěchem je odhalení jedné ze skrýší ukradených bankovek. Neleží v ní sice příliš velká hotovost, ale jedna mnohem cennější věc – předplacená telefonní karta.

Policie vystopuje telefon, v němž fungovala, což v rámci speciální operace Operação Facção Toupeira vede k zatčení 43 lidí podílejících se na loupeži i ukrývání pachatelů. Uloupené hotovosti se však do rukou státu vrací jen něco přes deset procent.

Největší ryby si stále plavou

Před soudem nakonec stane dvanáct lupičů, nejvýše postavený v hierarchii gangu Antonio Jussivan Alves dos Santos je zatčen až po třech letech a odnáší si trest 49 let vězení.

Policisté jsou ale přesvědčeni, že ti, kdo si celou loupež objednali, jsou stále na svobodě. Podle všeho sahají nitky až do nejvyšších politických a bankovních kruhů a není vyloučeno, že do plánování loupeže byli zapojeni i vysoce postavení policisté.

Únos Luize Ribeiry

*Jeden ze strůjců loupeže Luiz Fernando Ribeiro se skrýval pod falešným jménem Luiz Fernando Viana Sales. To mu ale nebránilo užívat si života.

* 7. října 2005 si ve svém obrněném pickupu vyrazil do nočního klubu v západní části São Paula. Přistoupili k němu dva muži vydávající se za federální policisty a naložili ho do tmavého auta.

* Následující den únosci kontaktovali rodinu a požadovali výkupné ve výši dvou milionů brazilských realů, tedy desetinu jeho podílu z lupu.

* Rodinný právník předal výkupné následujícího rána u dálniční čerpací stanice. Vyzvedl si je muž v tmavém Audi A3. Únosci vzápětí rodině potvrdili převzetí peněz a slíbili, že jakmile je přepočítají, uneseného propustí. Přesto byl Ribeiro té samé noci nalezen mrtvý.