Opice a lidoopi patří mezi primáty, mají dopředu hledící oči a docela velký mozek. Čím se ale od sebe liší a kdy se přestala psát jejich společná historie?
Primáti patří mezi nejstarší známé linie placentálních savců, první zástupci se na Zemi objevili zhruba před 75–70 miliony lety. Šlo o drobné hmyzožravce, kteří už uměli šplhat po stromech.
Trvalo ovšem dalších 50 milionů let, než začali vypadat a žít jako dnešní opice. Nejjednodušší dělení primátů je na poloopice, opice a lidoopi, mezi které patří i člověk. Poslední společný předek opic a lidoopů žil asi před 25 miliony lety.
Nejbližší příbuzný člověka
Před asi 17 miliony lety žilo na Zemi zhruba třikrát více velkých opů než dnes, ale jak se postupně oddělovaly jednotlivé vývojové větve, někteří jejich potomci se zmenšovali.
Jako první se oddělili gibboni, kteří jsou tudíž nejvzdálenějšími příbuznými člověka. Následovali je orangutani a posléze gorily.
Nejdelší společnou linii předků má člověk se šimpanzi a bonoby, jež se od větve vedoucí k lidem oddělili teprve před 8–6 miliony lety. Jsou proto lidem nejpodobnější.
(Ne)přítomnost ocasu
Jak odlišit opici od lidoopa? Nejjednodušším způsobem je zjistit, zda má ocas. Téměř všechny opice, z více než 200 druhů, mají ocas, zatímco lidoopi ne.
Mnoho opic má chápavý ocas, kterým jsou schopny uchopit předměty, případně se jím udržet na větvi stromu, využívají ho jako pátou končetinu. Opicím, které chápavý ocas nemají, slouží tento k udržování rovnováhy a rozložení hmotnosti. Ostatně opice a lidoopi se odlišují i pohybem ve větvích.
Kdo se houpe ve větvích?
Lidoopi obzvláště mají mobilní ramenní kloub, který jim umožňuje houpat se z větve na větev. Tomuto pohybu se říká brachiace. Naopak opice se většinou na větvích nehoupají, ale přebíhají z větve na větev či skáčou ze stromu na strom.
Opice využívají k chůzi všechny čtyři končetiny (kvadrupedalismus), ve větvích stromů i spí. Z lidoopů tráví nejvíce času ve větvích orangutani.
Také lidoopi chodí po čtyřech, ale zvládají i chůzi po dvou nohách (bipedalismus) mimo stromoví, člověk je pak jediný plně bipední druh. Ke spaní si každý den tvoří lidoopi hnízdo.
Mohutní lidoopi
Lidoopi jsou také obecně mohutnější (mají širší hrudník) a větší než opice, s výjimkou gibbonů, kteří patří k menším lidoopům. Největším lidoopem je gorilí samec, který může vážit až 230 kg. Největší opicí je pak mandril, dospělý samec může vážit až 54 kg.
Naopak nejmenším lidoopem je samice šimpanze bonobo, vážící 45 kg. Nejmenší opicí je pak kosman zakrslý, který váží 0,11 kg. Rozdílem ve vzhledu je i chybějící srst ve tváři u lidoopů.
U všech primátů se pak vyskytuje pohlavní dimorfismus, tedy rozdíly ve velikosti a zbarvení mezi samci a samicemi.
Starý versus Nový svět
Odlišné je i místo výskytu. V Americe nejsou žádní lidoopi původní, gorily žijí jen v Africe a orangutani zase v Asii. Ačkoliv nyní žije člověk na všech kontinentech, jeho předchůdci pocházejí z Afriky a poté obývali Evropu a Asii spolu s ostatními lidoopy.
Podle starého dělení se rozlišují opice Starého světa neboli úzkonosé opice a opice Nového světa neboli ploskonosí. Toto dělení dobře odvozuje původ těchto opic.
Zatímco ty ze Starého světa obývají Afriku, Evropu a Asii, ty z Nového světa, třeba kapucínské opice nebo tamaríni, žijí v Mexiku, Střední a Jižní Americe.
Inteligence a schopnost komunikovat
Nejdůležitějším a nejvýraznějším rozdílem mezi lidoopi a opicemi je pak jejich inteligence. Všichni primáti jsou neuvěřitelně sociální tvorové s vysokou inteligencí.
Jsou schopni si zapamatovat, kde se v jejich okolí nachází různé potraviny, orientační body i nebezpečí, stejně tak umějí používat zvuky a řeč těla ke vzájemné komunikaci.
I tak ale mají opice primitivnější mozek než lidoopi, a tudíž i horší schopnost řešit problémy, učit se, plánovat, chápat a komunikovat.
Lidoopi mají naopak mnohem větší poměr velikosti mozku k tělu než opice, což se projevuje tím, že prokázali vyšší komunikační dovednosti, dovedli se například naučit lidské znakové jazyky.
