Pipin III. se roku 751 nechává provolat panovníkem všech Franků. Jeho volba proběhne v Soissons, starobylém městě severovýchodně od Paříže. Zdejší katedrála se stává svědkem slavnostního ceremoniálu.
Na papežský stolec krátce poté nastupuje jako nový Svatý otec Štěpán II. (asi 715–757). Hodí se mu ochrana, kterou Pipin III. řečený Krátký (asi 714–768) přislíbil za souhlas s královskou volbou už jeho předchůdci.
Netuší, jak brzy ji sám bude potřebovat… Už v zimě na přelomu let 753–754 Štěpán II. skutečně hledá u Pipina III. pomoc proti Langobardům, jejichž říše se rozkládá na severu dnešní Itálie. Pipin mu vyjde vstříc. Zato ho papež znovu pomaže jako krále.
Překročí Alpy jako nic
Spojenectví mezi papežem Štěpánem a Pipinem ještě podpoří tzv. Pipinova donace.
„Král zaručil papeži navrácení byzantských držav, které Langobardi obsadili… přinutil Aistulfa (langobardského krále – pozn. red.) vydat Pentapolis (města Rimini, Pesaro, Fano, Senigallii a Anconu) papeži.
Tato území se spolu s okolím Říma, kterému papežové formálně jménem východořímského císaře vládli již dříve, stala základem církevního státu,“ píše současná historička Jana Jůzlová. S Langobardy si Pipin s přehledem poradí.
V roce 755 převádí svou armádu přes Alpy, krále Aistulfa (†756), který je jeho jediným vážným konkurentem v boji o západní Evropu, obklíčí a donutí k uzavření míru.
Jenže Aistulf nevrací zabraná území, jak slíbil, a tak proti němu francký král uspořádá o rok později další trestnou výpravu. Potom už je klid. Pipin také nemá chuť plést se dál do situace v Itálii.Má vlastní zájmy…
Velké drancování
Svoji pozornost teď upře k Sasům a do Akvitánie (dnešní jihozápad Francie). Už v roce 758 si podrobuje část Sasů. Poničí jim jejich pevnosti na řece Lippe na západě dnešního Německa a donutí je odvádět tribut 300 koní. Pak se vrhne na Akvitánii.
Pořádá do ní vojenské výpravy rok co rok a postupně si drancováním a vražděním přisvojuje nová území.
„Existují zprávy o nevídaném pustošení – snad horším, než bylo to, co zde po sobě zanechali v 9. století Vikingové,“ míní současný anglický historik Roger Collins.
Tehdejší vládce Akvitánie Waiofar (†768) je zavražděn, spousta jeho vojáků umírá s ním. Přesto když 24. září 768 v Paříži skoná sám Pipin III., část Aktivánie ještě vzdoruje. Kolem Pipinova manželství panují velké nejasnosti.
Se svou manželkou Bertradou (710/727–783), zvanou někdy též „Berta s velkou nohou“, prý žije už od roku 741. K uznání jejich manželství ale dochází až v roce 749, kdy je již na světě jejich syn Karel, budoucí císař Karel Veliký.
Některé teorie však líčí, že Pipin byl už předtím ženatý s jakousi princeznou z Podunají a měl s ní dokonce pět dětí. I ty následně poslal do kláštera. Jakékoli důkazy ovšem chybí. Později se Pipin údajně chce s Bertradou rozvést. Ve hře je snad jiná žena jménem Agla, ale papež mu rozvod nepovolí.
