Když vejdou doktorandi do velké univerzitní auly, zmateně se rozhlédnou. Geniální matematik Charles Steinmetz (1865–1923), jehož přednáška má právě začít, není nikde k vidění. Konečně vyjde zpoza masivního stolu, za kterým ho není ani vidět.

Není se co divit, měří jen 121 centimetrů a od dětství ho trápí křivá záda v podobě kyfózy, má hrb a kyčle trpí dysplazií. Nanismus je jen nebolestivou a v rodě novou tečkou všech třech zmíněných dědičných zátěží, kterými trpí již jeho děd a otec.

Co mu je ale upřeno na výšce, to je dodáno na matematickém talentu. Patentuje na 200 vynálezů a roku 1901 získá čestný doktorát z Harvardu.

Charles se narodí v Německu jako Karl August Rudolph Steinmetz, křestní jméno ale po přestěhování do Států změní a dvě další vymění za svou univerzitní přezdívku Proteus. Kariéru má sice úžasnou, ale jedna věc mu chybí: Rodina.

Otcovské pudy se snaží zahnat nad rovnicemi. Vzhledem k prokazatelné dědičné zátěži se nechce množit. Má krásný dům se zahradou – a žije v něm sám. To se má ale brzy změnit…

Chlípný spolek pod jednou střechou?

„Ty ses pomátl! Jen se chvíli poslouchej! Vždyť je to jako nějaká sekta, chlípný spolek!“, rozčiluje se manželka Josepha LeRoye Haydena.

Joseph je Charlesův pracovitý laboratorní asistent a jejich vztah kulminuje někde na pomezí skvělého přátelství a otcovského přístupu.

Charles mu nabídne, že by mohly s manželkou bydlet u něj – namísto nehezkého bytu, navíc, když se má jejich rodinka brzy rozrůst. Paní Haydenová ovšem nadšení manžela nesdílí.

„Jako by byl dům váš, do ničeho se nebudu plést,“ slíbí jí Charles a po několika nejistých měsících a pár hádkách začne vše skutečně fungovat jako na drátcích.

Haydenovi mají nakonec tři děti a Charles se rozplývá blahem – konečně může fungovat jako plnohodnotný dědeček! Harmonické bydlení jim vydrží až do géniovy smrti. Josepha samozřejmě ustanoví svým dědicem.