Polabští Slované patří se svými rituály k trochu tajuplným kmenům. Nepřicházejí křesťanům na chuť a nakládají s nimi podle svého. Jejich centrem je Retra. Záhadou dodnes je, kde centrum kmene Ratarů vlastně leželo.

Ve svých pohanských kultech Polabští Slované uctívají různé bohy a nevyhýbají se lidským obětem.

„Muži a ženy s dětmi se scházejí a přinášejí svým božstvům oběti z volů a ovcí, mnozí dokonce lidské oběti, křesťany, přičemž tvrdí, že jejich bohové mají v jejich krvi zalíbení,“ tvrdí saský kněz Helmold z Bosau (1120–po r.

1177) ve své Kronice Slovanů. Hlavně v pohanských chrámech v Pobaltí Slované obětují první křesťany.

Ztracené hradiště

Údajně na oltáři boha Svaroga v Retře (hradiště v dnešním Meklenbursku-Předním Pomořansku na severu Německa) zahynou i dva čeští misionáři. Své oběti zde vybírají losem a prý je přibíjejí na kříž, škrtí nebo usmrcují rituálními noži.

Archeologové si dodnes nevědí rady s tím, kde přesně hradiště Retra, centrum údajně nejmocnějšího slovanského kmene Ratarů, leželo. Má tam být velký chrám zasvěcený démonům v čele s knížetem Radegastem. Hledají ho postupně snad na 20 různých místech.

Dávno opuštěné místo

Nejčastěji sdílí názor německého archeologa Carla Schuchhardta (1859‒1943). Ten v roce 1922 zkoumá hradiště Schlossberg, vrch na březích Feldbergského jezera. Myslí si, že se slavná slovanská svatyně nacházela právě tady.

Místu pak v roce 1967 věnuje pozornost i německý archeolog Joachim Hermann, který zjistí, že tu žilo asi 600–1200 obyvatel, ovšem už v 7.–9. století. V pozdější době, kdy měla svatyně zažívat svoji největší slávu, už však bylo podle něj opuštěné…