Když si Američan Joseph Baermann Strauss se stavbou mostu Golden Gate v zálivu u amerického San Franciska neví rady, bere si na pomoc amerického architekta Irvinga Morrowa (, který dává mostu finální podobu.
Stavitel Irving Morrow (1884–1952) postará se i o jeho velmi typické oranžové zbarvení.
Americký architekt Joseph Baermann Strauss (1870–1938) ho nejdříve ho považuje jenom za pracovní podpovrchový voděodolný nátěr, jenže místní lidé si barvu oblíbí natolik, že celý most nakonec „oblékne“ do ní.
Konstrukce mostu je nakonec dlouhá 2,7 kilometru, široká 27 metrů a váží 887 000 tun.
Pohltí milion tun oceli
Až do roku 1964 drží prvenství jako největší visutý most na světě. Na stavbu se spotřebuje více než milion tun oceli. Mostovka visí 67 metrů nad vodou na ocelových lanech o průměru 92 centimetrů, která se skládají z více než 27 000 ocelových pramenů.
Pilíře se pyšní výškou 227,4 metru a tvoří je několik tisíc nýtovaných ocelových krabic spojených dohromady. Rozpětí mezi oběma pilíři činí 1280 metrů.
Motoristé platí
Na obě mostní věže se při stavbě spotřebuje celkem 600 000 nýtů. Ten poslední dělníci vyrobí ze zlata na počest dokončení stavby. Jenže měkké zlato nevydrží námahu, nýt vylétne a skončí kdesi po mořskou hladinou. Nenajde se, bohužel.
Motoristé se přes most nesvezou zadarmo. Už v roce 1937 musejí při cestě do města sáhnout do peněženky pro 50 centů, a pokud vezou více než tři pasažéry, platí ještě o pět centů více.