Loupání podlouhlého divného plodu je sice otravné, nakonec se však vyplatí. Po prvním kousnutí jeden ze stolovníků hlásí, že cítí broskev, další se přidává a hlasitě hovoří o ananasu. Třetí účastník nechápavě kroutí hlavou, vždyť to je přece mango. Všichni jsou vedle, právě ochutnali plod monstery!
Lahodná příšera, Adamova žebra nebo třeba lví tlapa! Taková označení si vyslouží monstera deliciosa, jeden z nejoblíbenějších zástupců monster!
Made in Amazonia
Poprvé se o nich svět dozví v roce 1693, kdy učarují francouzskému vědci Charlesi Plumierovi (1646-1704). A tehdejší vládce Ludvík XIV. (1638-1715) je objevem tak nadšen, že intelektuála povýší na královského botanika.
Oficiální popis si bere na triko až o 70 let později Plumierův kolega Michel Adanson (1727-1806).
V té době už jde o běžnou výzdobu anglických a holandských komnat. Popularita monsterám vydrží až do dnešních dnů a lidé jsou ochotni vydávat horentní sumy. Nejdražší sazenice přijde zájemce na 40 tisíc dolarů (tedy zhruba 900 tisíc korun)!
Důvody oblíbenosti musíme hledat ve zvláštním „designu“, protože pro monstery jsou typické žebrované listy. I ty ale mají své opodstatnění. Rostliny se původně vyskytují v jihoamerických deštných pralesech a přežívají v nižších patrech.
Kvůli tomu jim příroda zařídí obří listy, jež někdy dorůstají i 100 centimetrů. Mohou tak lépe zachytit sluneční svit, kvůli častým slejvákům jsou ale listy nepraktické, a tak si monstery zařídí ony pověstné díry!
Hurá za Sluncem!
S podivnostmi ještě nekončíme, protože pod čepelí listů se nachází geniculum. Zvláštní zařízení, jež rostlinu umí nasměrovat za slunečním zářením. Krčící se monstery, jejichž počet druhů botanici odhadují na padesát, si ale poradí i s pobytem ve stínu.
Šplhají po kmenech ostatních stromů, nejde však o parazity. Přírodovědci používají označení hemiepifyt, rostlina získává živiny z povrchu kůry a vodu si zase zaopatří ze vzduchu. U monster jde proces tak daleko, že často ztrácí kontakt s vlastními kořeny.
Má to však happy-end, protože po čase cestu k domovské základně zase najdou! Díky takovému chování dosahují monstery klidně délky až 20 metrů !
Naděje pro klouby
V přírodě narazíme ještě na další ojedinělost a to až 25 centimetrů dlouhé plody! Mají velice zvláštní chuť, která údajně kombinuje jahody, ananas, mango, mučenku a broskev! Ale pozor – zrání trvá velice dlouho a dobrota si dává na čas dlouhých 12 měsíců.
I monstery ale mají temnou stránku, jelikož některé druhy obsahují šťavelan vápenatý – sloučeninu, jež umí pořádně podráždit lidské sliznice! I přesto mají zvláštní rostliny široké využití.
Šikovní Peruánci z nich například zhotovují lana, Mexičané na ně nedají dopustit a tvoří bytelné koše. Neztratí se ani ve farmacii, protože šamani léčí hadí uštknutí kořenem monstery.
Vedle toho jde o přírodní projímadlo a některé části jsou také obsaženy v mastech proti artritidě! Pro drtivou většinu Evropanů má ale monstera jedinou funkci, a to zvelebovat jejich příbytky!
